Miluše Horká zakládala svou společnost v devadesátých letech doslova od nuly, dnes patří GAMA Pardubice s obratem 40 milionů ročně mezi významné české exportéry.
Vaše společnost GAMA Pardubice s.r.o získala v OCE první místo v kategorii malá společnost. Povězte mi něco více k historii firmy a kam směřuje dnes?
Naše firma byla založena v roce 1994. V té době jsme se specializovali pouze na pekařské stroje a děličky těsta. Postupně jsme náš výrobní program rozšířili. V roce 1997 začala ve firmě pracovat i dcera a zlomovým momentem pak bylo právě to rozšíření výroby, poté co zrušili Továrny mlýnských strojů – TMS a.s. Byla to pro nás příležitost růstu. Specializujeme se především na výrobu náhradních dílů do těchto stojů bývalé TMS Pardubice jako jsou granulační linky na výrobu pelet a granulí, příjem, ošetřování a skladování obilí, skladování a dopravu sypkých surovin. V roce 2004 jsme koupili nové haly a rozšířili tak skladovací prostory díky, kterým můžeme mít velmi krátké dodací lhůty.
Jak se daří ženám v prostředí strojírenství?
V našem oboru moc žen není a jsou i muži-manažeři, kteří ženy nevnímají jako rovnocenné partnery. Přitom máme stejné vzdělání a zkušenosti v oboru. A o tom, že svou práci děláme dobře vypovídá jak naše prosperující firma, tak i ocenění, které jsme získali.
Na co jste ve firmě pyšní?
Jsme pyšní na to, že jsme dokázali bez dotací a pomoci vybudovat firmu s 40 milionovým obratem a skladovými zásobami za přibližně deset miliónů.
Ty začátky musely být těžké . . .
Ano, začínala jsem úplně od nuly. Půjčila jsem si 30 000 od manžela a koupila si fax a telefon. Všechny peníze, co jsme vydělali jsme vždy investovali zpět do firmy. Nejsme z těch, co si kupují drahá auta, nebo jachty. Našim cílem je, aby firma dobře fungovala a zaměstnanci se u nás cítili dobře.
Váš tým tedy musí být velmi stabilní a loajální. Máte některé zaměstnance i od počátku svého podnikání?
Ano, zakládáme si na tom, že jsme stabilní a mnoho lidí u nás pracuje už 16 let. Máme profesionální tým odborníků, kteří jsou ve svém oboru velmi zkušení a jsou schopni zajistit opravdu vysokou kvalitu.
Kdo je vaším typickým zákazníkem?
Převážnou část našich odběratelů tvoří pekárny, zemědělské zásobování a nákup, zemědělská družstva, zpracovatelé pilin, slámy a obilného prachu z celé České a Slovenské republiky. A přibližně čtyřicet procent naší produkce jde na export. Vyvážíme do celé Evropy. Našimi stabilními trhy jsou například Německo, Polsko, Slovensko, Švédsko, Ukrajina, Bělorusko, Lotyšsko ale vyvážíme třeba i do Japonska, Francie, Itálie nebo do Vietnamu.
Jak vypadá váš den ve firmě? Čemu se v současnosti věnujete vy osobně nejvíce?
Jsem již dvanáct let v důchodu a poslední rok se snažím zvolnit tempo. Nechat z větší části chod firmy na dcerách. Trávím ve firmě dva dny v týdnu, radíme se spolu o investicích, ale postupně se snažím firmu předávat. I můj třiadvacetiletý vnuk vystudoval strojírenský obor a tak rozšířil náš rodinný tým.
Bylo to od začátku tak idylické, nebo mohou rodinné vztahy ve firmě někdy i překážet?
Zpočátku to nebylo vůbec jednoduché. Například, když do firmy přišel manžel, který byl zvyklý řídit 80 lidí a když přišel do prostředí, které bylo založeno na úplně jiných principech, tak jsme se zpočátku někdy i hádali. Stejné to bylo s dcerami, ale postupem času převládly ty výhody rodinného podnikání. To, že si navzájem vycházíme vstříc.
Jaký měl na váš byznys dopad Covid? Přece jen téměř polovinu vašich zakázek tvoří export?
Měli jsme propad asi o 25 procent a zaměstnance jsme museli rozdělit na dvě poloviny, které se střídaly po dvou až třech dnech. Pojistili jsme se tak proti tomu, abychom neměli velký výpadek naráz v případě nemocnosti. Dnes již testujeme.
Máte nějaký profesní vzor pro své podnikání?
Abych pravdu řekla, tak nemám. Snažím se vždy řídit zdravým selským rozumem.
V čem jste výjimeční?
Jsme jediná firma, která si nakupuje materiál i v případě, že výrobu deleguje jinam. Tím garantujeme stoprocentní výsledek. To je u kovovýroby velmi důležité. Také jsme výjimeční přístupem k zaměstnancům, kteří jsou k nám loajální a navíc spolu rádi strávíme čas i mimo pracovní dobu. Pořádáme dvakrát do roka jak tomu říkáme „výjezdní zasedání“, ale ve své podstatě je to taková zasloužená dovolená většinou někde v teple. To máme čas probrat všechno podstatné pro práci i pro život.