Ředitel hotelu Studánka, Petr Čermák je jedním z těch šťastných lidí, kteří svou práci dělají s nadšením a neztrácejí optimismus ani v těch nejtěžších chvílích. Období, kdy jsou hotely zavřené se sice opět prodlužuje, ale ve Studánce do žádné letargie neupadli. Naopak snaží se udržet sounáležitost mezi sebou i sounáležitost s hotelem a připravit se na sezónu co nejlépe.
Váš hotel Studánka leží v malebném prostředí Orlických hor. V této chvíli je sice zavřený jako většina ubytovacích zařízení, ale vy jste toto období uměli využít ke zvelebení hotelu. Povězte mi o tom něco více. . .
Letovisko Studánka opravdu leží-slovy našich hostů-na pohádkovém místě, ale jako každý objekt potřebuje nemalou péči. Jsem člověk, kterému není vlastní “posedávání za pecí”, a tak již v období jara 2020, kdy jsme zažili první uzavření jsem jen co to bylo možné organizoval “brigády” a se svými zaměstnanci jsme odpracovali více než 2 000 hodin v interiéru hotelu. Přišly na řadu výmalby skladových prostor, čištění koberců apodobně. V exteriéru jsme se pustili do kácení suchých stromů, pořezu dřeva, nátěrů, laviček a rozcestníků a stihli jsme i mnoho dalšího. Nicméně jsme nelenili ani v investiční činnosti. Rok 2020 byl rokem 10.výročí znovuotevření Letoviska Studánka a měli jsem naplánovanou celkovou rekonstrukci našeho wellness centra. Velmi pečlivě jsme zvažovali, zda se do této investičně náročné akce pustit. Nikdo jsme nevěděli, co se bude dít, ale po zralé úvaze jsme se do této rekonstrukce pustili a opět jsme využili vlastních pracovních sil na ty práce, které byly pro mé kolegy zvládnutelné. To vše jsme stihli ještě před letní sezonou 2020 a naši hosté byli z této změny nadšeni což nám bylo krásnou odměnou.
Co v podnikání považujete za nejdůležitější?
Jednoznačně CHUŤ! Můžete být sebevětším profesionálem, vysokým znalcem svého oboru, ale bez chuti nedokážete dojít na vrchol. Svým kolegům celoživotně říkám toto: “téměř všemu se můžeš v průběhu života doučit, ale bez chuti nejde vůbec NIC”
Jakým způsobem v dnešní složité době motivujete zaměstnance?
To byste se asi měla zeptat jich, zda je vůbec a případně jak je motivuji. Osobně za nejdůležitější bod považuji být se svými zaměstnanci co nejvíce v kontaktu – naštěstí disponujeme interním komunikačním systémem COMMIS – který umožňuje interaktivní komunikaci napříč mezi všemi zaměstnanci. Dále stále s kolegy řešit co se bude nebo i nebude dít. Důležité je udržet sounáležitost mezi sebou a sounáležitost s hotelem. Nesmíme upadnout do letargie.
Co vám pomáhá udržet si optimismus a jasné vize do budoucna?
Osobní optimismus mi pomáhá udržovat pravidelný pohyb venku, a to ať při běhání, na běžkách, skialpech, nebo na kole. Mám tu obrovskou výhodu, že trvale žiji na horách. Profesní optimismus mi dodává loňská zkušenost, ve které jsme na Studánce zúročili desetileté úsilí a potvrdilo se, že jsme kvalitní hotel stojící na české klientele a se širokou věrnou základnou našich hostů. Díky tomu věřím, že se k nám hosté opět vrátí a budeme společně prožívat pohodové chvíle na Studánce.
Jsem celoživotním optimistou, ale nedávno jsem si přečetl v jedné studii, že v této době není být dobré optimistou, ale veselým pesimistou.
Co vás momentálně nejvíce zaměstnává?
Jednoznačně udržení chodu hotelu na co nejnižší možné úrovni nákladů a z druhé strany využití všech státních podpor. V neposlední řadě, také komunikace s mými kolegy.
Máte pocit, že podpora státu je dostatečná?
Nechci být, tak jako je u nás zvykem programově kritikem a říkat, že to co dělá stát vůbec nefunguje. Tato podpora je pro firmy, které dosud hospodařili v zóně oficiální ekonomiky určitě důležitá, dá se díky ní přežít a funguje.
V čem jsou vaše služby unikátní?
V tom, že jsme “Víc než hotel”. Mám-li to rozvést, tak jsem přesvědčen, že naší nejsilnější devizou je osobní přístup nejen k jednotlivým hostům, a to ze sféry privátní i korporátní klientely, ale také k řešení jakéhokoliv problému a přání, kterých je v našem oboru opravdu mnoho.
Co vás nejvíce baví na vašem oboru a jaké máte profesní sny?
Jsem původem strojař a svou profesi jsem si kdysi našel díky lásce k horám. Tím se mi z práce stalo hobby. Od té doby uplynulo již 42 let a dodnes chodím do práce, ne protože se to musí, ale protože mě to baví, a to je nejsilnější hnací motor. A co mě baví? To, že ani jeden den v mé práci není stejný.
Jak byste strávil den, pokud byste byl hostem ve vašem hotelu?
Na to asi neumím správně odpovědět, protože bych ho asi strávil kontrolingem. Ale v jiném hotelu se umím chovat jako každý normální host, užíval bych si všech nabízených služeb, pohody. Možná jediný rozdíl proti každému jinému hostu je v tom, že bych byl více tolerantní. Možná se vám to zdá divné, ale je to tím, že vím kolik práce a úsilí je na každém procesu a jak je náročná práce s lidmi, a to na obou stranách. Na straně personálu i na straně hostů.