Loading...

PRACUJEME NA 107 %

28.07.2023

Zakladateli rodinné společnosti MORIS design Radomíru Klofáčovi rozhodně nikdy nechyběla odvaha realizovat své nápady. Jeho společnost s přesahem do marketingu, designu a řešení prodejních strategií má dnes vlastní vývojové oddělení, výrobu i servisní týmy a dokáže navrhnout i realizovat celé sítě prodejen.

 

Máte za sebou mnoho let v kreativní profesi. Co vám pomohlo k úspěchu?
Myslím, že když se dlouhodobě věnujete tvůrčí práci a děláte ji s láskou, tak se penězům neubráníte. Řekl bych, že lidi dnes ztrácejí smysl pro improvizaci, představivost a tvořivost.  Začíná to už u dětí, které mají dokonalé hračky a nemusejí si představovat, že PET lahev může být raketa nebo loď. Dostanou dokonalý model rakety a svou fantazii téměř nepoužívají. Hrají hry a ty hry jsou dokonalé a nic je nenutí používat svou přirozenou tvořivost nebo fantazii. Myslím, že když má někdo velkou tvořivou schopnost a představivost, tak je jasné, že se mu bude dařit. Musíte samozřejmě vydržet těžká období, to je moment, který je také o vůli a ta hraje velkou roli ve všem, co děláte. Pomůže vám být zdravý, vyrovnaný, v rovnováze, bohatý, šťastný, a pokud ji nemáte, budete jenom celý život toužit po něčem, co nemáte.

Čeho by měla ještě dosáhnout vaše společnost v nejbližší době? 
Naší metou je dosáhnout obratu jedné miliardy. Letos budeme mít asi tři čtvrtě miliardy a příští rok by se to mohlo povést. Chtěli bychom to zaokrouhlit. A když se to nepovede, tak se nikdo na nikoho nebude zlobit, ale máme teď tím směrem nakročeno. Před pár lety u nás totiž vznikla stavební divize, kterou jsme dříve neměli. Dnes interiéry také stavíme a tím se objem zakázek přirozeně zvětšuje. To nám hodně pomohlo, a proto je náš cíl tak vysoký. Ještě předloni jsme měli obrat necelé půl miliardy.

Váš přístup se promítá i do firemní kultury, nepotrpíte na příliš formální chování a všichni si tykáte…
Od samého začátku jsem zavedl to, že se budeme navzájem respektovat, ale k tomu vykání nepotřebujete. Je pro mě důležité mít respekt k tomu, co ten druhý umí. Proto to tykání od prvního dne nástupu. Každý bez rozdílu má možnost ukázat, co v něm je. A přirozený respekt funguje mnohem více než to, že se šéfovi nebo nadřízenému vyká. Ukázalo se i v praxi, že je to správný postup, který nám funguje. Já si okolo sebe vybírám takové lidi, kteří jsou svérázní, nebojí se rozhodnutí a jsou třeba i proti tomu, co ostatní říkají. Líbí se mi, když člověk nemá strach říct klidně pravý opak toho, kam se ubírá veřejné mínění. Mluvím samozřejmě o lidech na manažerských pozicích. Nevybírám samozřejmě zaměstnance na nižší pozice. Líbí se mi, když mají svou hlavu a nebojí se vzdorovat šéfovi, říct nějaký oponentní návrh. To je totiž špatně i pro toho šéfa, když s ním všichni pořád jenom souhlasí. Ono by se zdálo, že takový zaměstnanec, který udělá, co se mu řekne je ideální, ale není to pravda. Ve finále to vždycky odnese ten šéf, protože on je tady ten, co rozhoduje. A když nikomu nedáte prostor a nedáte lidem možnost vyjádřit se i proti vašemu názoru, tak nejsou schopni fungovat samostatně a pořád všechno stojí jen na vás. Faktem je, že když dáte lidem prostor, musíte jim dát i důvěru, a pokud ji nezklamou, není důvod si vykat. Takže já dávám přednost lidem, kteří jsou co nejvíc svérázní a klidně i trochu divní. Mně se ta osobitost líbí. Samozřejmě musí být příjemní na popovídání, a když je někdo trochu exot, tak to musí být z hlediska názorů, ne v chování k ostatním. Pokud jste s tím člověkem na stejné energetické úrovni, poznáte to okamžitě. Mě trvá výběr člověka tak minutu až dvě, ale jsem rád, že už lidi vybírat nemusím.

Na co jste pyšný? 
Když pominu to, že jsem velmi pyšný na své děti, tak jsem pyšný především na to, že jsme zvládli všechny krize, což je takový až trochu epický moment. Jsem pyšný také na to, co u nás ve firmě visí na stěnách, a to je přes osmdesát cen, které jsme vyhráli. My se snažíme pracovat nejen s designem, ale velký význam má pro nás hlavně přínos pro zákazníka. Jsme v tom dobří a daří se nám vyhrávat ceny i po světě. Pravidelně získáváme ocenění například v rámci POPAI AWARDS, která funguje v různých zemích. Soutěžíme v takové královské kategorii, protože děláme celky prodejen. A to je nejtěžší disciplína, kterou vyhráváme, máme tam ocenění i za marketing. Dvakrát jsem byl marketérem roku v rámci České republiky. Pro mě je to něco jako symbolické poplácání po zádech. Takovým množstvím cen se u nás nemůže pochlubit nikdo jiný, takže v tom jsme opravdu jedineční.

Působí to jako byste v Čechách neměli konkurenci? 
Jedna firma v rámci České republiky by se nejspíš v současné době dala považovat za konkurenci. A to je případ, kdy se z vývojářů stali spíše něco jako roboti, protože pouze vyrábějí pro mateřskou společnost. Tvůrčí činnost zmizela a ztratili se nám tím pádem i z tendrů a my jsme je velice rádi nahradili. Je ale řada menších firem, velikostí tak asi třetinových oproti nám, které by se rády viděly na našem místě a my se je snažíme udržet tam, kde jsou, protože náš trh je nějak saturovaný a je lepší, když někdo umí uspokojit větší hráče a někdo menší. Když se to míchá, nebývají karty úplně spravedlivě rozdané. Jinak je nastavená firma, která dělá deset prodejen, a úplně jinak když jich máte dvě stě v pěti zemích. Je proto dobré, když si každá drží své portfolio. Taková konkurence rozhodně nevadí.

Jaké vlastnosti vám v podnikání pomohly?
Není důležitá síla, ale nejdůležitější je flexibilita. Je mnohonásobně potřebnější než všechno ostatní, protože jakmile se nepřizpůsobíte, tak se stanete obětí a nedokážete si řídit život sami. Ve firmě máme heslo, kterým se celý život řídím. „Když něco děláš, dělej to na 107 %.“ Sedmička je moje šťastné číslo a celý život mi pomáhá. Stoprocentní výkon se od vás čeká automaticky, ale když chcete udělat něco lépe než ostatní, tak do toho musíte dát víc. Proto se nabízí 107 %. Máme to všude po firmě vylepené, ve formě různých hlášek a hesel. To je přesně ta přidaná hodnota, dáte víc, než někdo čekal. To je ten moment, kdy se z někoho stává loajální zákazník, nebo kamarád, přítel, spolupracovník. V momentě, kdy jen plníte úkoly, jste jeden z davu, někdo nahraditelný, a ti lidé ani nevědí, proč by se měli obracet právě na vás. Je to přesně ten kousek. Těch sedm procent je rozdíl mezi průměrem a nadprůměrem. Dále je klíčová schopnost rychle se rozhodnout a nebát se udělat rozhodnutí. To má vliv na spoustu věcí. Když se v tom dostanete do určitého stavu, tak se naučíte říkat ne. Protože když neposloucháte svou intuici a jenom se řídíte rozumovými argumenty, které samozřejmě nefungují, nikam se daleko nedostanete. Musíte si udělat jasno, že je není potřeba tolik poslouchat. I když to v jednu chvíli vypadá třeba neracionálně.

Zmínil jste, že máte dva syny ve firmě. Jakým způsobem jste je zapojil? 
Kluci mají 30 a 32 a ještě mám patnáctiletou dceru. Já jsem kluky do firmy začal zatahovat hodně mladé. Od patnácti let. Začínali s koštětem na dvoře, než mohli dělat nějakou organizační činnost jako například produkční nebo projektové manažery, opravdu dělali ty nejposlednější práce. Uklízeli, vylupovali samolepky, prošli cestou odspodu. A já jsem na ně samozřejmě byl přísnější než na ostatní, takže to mají opravdu vydřené. Nejsou to žádné do firmy dosazené protekční děti, ale tu práci opravdu znají a dělali ji, proto je lidi ve firmě tolik respektují. Vědí, jak to chodí, a to se mi líbí. Proto ten moment předávání firmy je úplně jiný, než když necháte syna dostudovat, všechno udělat a pak je inženýr, co má dvě vysoké školy, přijde do firmy a začne páchat škody. Kluci už mají oba po vysoké, jsou hodně chytří, ale začali rukama. To je ten moment, co považuji za dobrý. Dceru jsem taky do ničeho nenutil a ona si sama přišla na to, že chce být designérka interiérů. A já nemohl ani uvěřit, že to chce. Tak jsem jí s tím teď dva roky pomáhal, protože přijímačky na střední školu jsou těžké, a mám radost, že se dostala na obě školy, kam se hlásila. Takže je tam i třetí potenciální pokračovatel. Je fajn, že se dcera vydala tímhle směrem, protože oba kluci jsou duší manažeři, dravci a nemají designový talent, tu jemnost, kterou mají umělci a ženy. A dcera je opravdu velmi talentovaná, tak to do sebe pěkně zapadá. Kdyby to všechno vyšlo, tak by za pár let mohla fungovat s nimi ve firmě po té tvůrčí stránce. Děti mi dělají velkou radost.

Jaký byl váš nejtěžší moment v podnikání? 
Když byla krize po roce 2008, všechno přestalo fungovat. Telefony přestaly zvonit a začalo se to sypat. Všichni mi radili, abych propustil lidi, protože jsme měli už relativně hodně zaměstnanců. A já jsem si je všechny udržel. Předstoupil jsem před ně a řekl: „Máme tady nějakou situaci a různé možnosti, jak ji řešit. Buď vás například dvě třetiny propustím, nebo si všichni sundáme plat. Já si z firmy nebudu brát nic.“ A opravdu to tak bylo, dva roky jsem z firmy neměl žádný příjem. Řekl jsem jim: Vy všichni budete mít o dvacet procent nižší mzdu, já vezmu všechny své peníze a nacpu je do firmy, a možná to přežijeme. Ale neznamená to, že když nemáme zakázky, tak nebudeme dělat nic. Začneme se školit a začneme se soustředit na design interiérů. Proto jsem v tu chvíli začal nakupovat počítačové programy, začal jsem dělat ve firmě jiný systém a úplně jsme to přeorganizovali. Z takové poloamatérské firmy jsme se stali firmou, která má profesionální zázemí a vyškolené lidi. Samozřejmě konkurence tenkrát všechny lidi propustila. My jsme byli nastartovaní, připravení. Ekonomicky to bylo sice šílené, ale pak se stala totálně zlomová věc. Přišel za námi obrovský zákazník – Teta, že shání dodavatele na 800 prodejen. Byl to největší tendr v České republice. Od té doby nikdy takový nebyl a my jsme to tenkrát vyhráli. Jako jediní jsme to nevzdali, jediní jsme byli našláplí a jediní jsme to opravdu uměli. Byli jsme připravení. Všichni ostatní byli zdecimovaní a nebyli schopni dodávat. Měli narušený dodavatelský řetězec, neměli peníze stejně jako my, ale my jsme na rozdíl od nich byli připravení. Najednou po třech letech naprostého zmaru něco vyšlo tak, že jsme měli ve firmě totální euforii. A když odbočím od té filozofické stránky, bylo to zajímavé i po technické stránce. Tenkrát jsme dělali občas jednu prodejnu, jednou za dva týdny, možná za měsíc a najednou jsme jich za dvanáct měsíců od první schůzky, kdy jsme šest měsíců vyvíjeli design, za dalších šest měsíců měli hotových prvních sto prodejen. To dodneška nechápu, jak jsme to mohli zvládnout. Vůbec jsme nespali a chodili jsme sedm dní v týdnu do práce.

Jak celá ta práce na takové zakázce probíhá? 
Klient většinou přichází s tím, že chce nějaký rebrand, nějak svou značku omladit, takže se malinko změní logo nebo barvy. Nebo to chtějí udělat pořádně, a jsou přístupni velké změně, aby to pak mělo delší životnost. A my jsme si vytvořili vlastní postup. Začínáme tím, že si navnímáme celý obor, protože každý klient je z jiného oboru. Jezdíme po prodejnách a zjišťujeme, jak to v jejich odvětví funguje, a máme tým lidí, co dělá jen průzkum trhu, děláme fotky, jak to tam vypadá, a děláme to v několika zemích. Z toho pak uděláme analýzu, jak to vypadá na současné scéně a pak začneme dělat přímo analýzu prodejen zákazníka. Pak přichází nejdobrodružnější část naší práce. Přicházíme do firmy klienta a začneme mu popisovat současnou skutečnost. Jak to v té jejich firmě vypadá. Většinou se jim to nelíbí, protože mají v podstatě pocit, že to je u nich docela pěkné. A to bývá občas i úsměvné, někdy se u toho i křičí, ale ne na nás. A pak většinou, a to v 99 procentech, dojde ke změně zadání. Oni to chtějí totiž nejdříve provést způsobem, o kterém jsou přesvědčeni, že je správný, a my jim pomůžeme, abychom to více nasměrovali k lepšímu fungování a pak z toho vznikne zadání. Když máme vyjasněno, kam to chceme směřovat dále, tak začneme pracovat na designu. Ten se u velkého řetězce vyvíjí celé měsíce, u menších řetězců to je v řádu týdnů. U klienta, který má například stovku prodejen, pracujeme na designu měsíc až tři. U nás v hale máme navíc možnost postavit prototypovou prodejnu a po vývoji designu jednu celou prodejnu opravdu postavíme, abychom klientovi neblokovali reálnou prodejnu a nepřišel tak o tržby. A když máme hotovo, pozveme majitele. A máme takový fór, že na vyjížděcí vrata nalepíme fotografii stávajícího designu prodejny, obrovskou fotku staré prodejny, a potom se zmáčkne kouzelné tlačítko a ta vrata pomalu vyjedou a za nimi stojí krásná prototypová prodejna. No a občas ukápne i slzička a často tam bývá moment, kdy klient opravdu pochopí, že je u profíků, protože máme všechno vyladěné do posledního detailu a tohle nemá nikdo. Je to takový náš originální nápad. To je právě zmiňovaných 107 procent. Následně se dělá pilotní prodejna, kde se to všechno ověří, a pak se dělají další prodejny po celé republice i v zahraničí. Momentálně pracujeme asi v deseti zemích. 

www.moris.cz

Další články

Partneři

Logo - Alukov
Logo - BERGL DIAMONDS
Logo - BEWIT
Logo - ČESKÁ MINCOVNA
Logo - dobrá TISKÁRNA
Logo - Enbra
Logo - ETERNAL BY HELENA
Logo - ETERNAL ESSENCE - HARMONY HEALTH & SOUL
Logo - Health+
Logo - JŠK advokátní kancelář
Logo - JVS Service
Logo - Logio s.r.o.
Logo - Microsoft
Logo - nsg morison
Logo - REHABILITAČNÍ CENTRUM ČELADNÁ
Logo - Swiss Life Select
Logo - Vere Prague

Partner slavnostního vyhlášení

Logo - Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Logo - Business klub Ukrajina
Logo - ORLEN Unipetrol
Logo - STAVEBNÍ FIRMA PLUS
Logo - Hydraulics
Logo - J 4
Logo - Carollinum
Logo - Inca Collagen

Dodavatelé

Logo - Dermacol
Logo - VINAŘSTVÍ MALÁNÍK – OSIČKA s.r.o.
Logo - Foodway Catering
Logo - IDC - FOOD
Logo - Japonská rýže
Logo - MY JAPAN
Logo - Smart Walls

Mediální partneři

Logo - Age
Logo - Brands&Stories
Logo - BusinessInfo.cz
Logo - EPRAVO.CZ
Logo - Franchising.cz
Logo - Franchising.cz
Logo - HORIZONT POINT
Logo - Inpublic Group
Logo - S-presspublishing
Logo - Trade
Výsledky 2020