Oldřich Šubrt se na začátku kariéry našel v neurochirurgii. Porevoluční doba mu ovšem přinesla výzvy, které jej posunuly do manažerského křesla. Dnes je majitelem společností ze skupiny Program Health Plus, která spravuje zdravotní systém komplexní personalizované medicíny a je lídrem v oblasti eHealth v České republice, spolumajitelem skupiny Novamed (Europe), která se zabývá obchodem s inovativními zdravotními pomůckami a materiálem, a spoluzakladatelem vzdělávací platformy Academy of Health Care Management, která se ve spolupráci s Business School Wesleyand Texas University a School of Law Pittsburgh University věnuje výuce MBA a LL.M programů ve zdravotnictví.
Na začátku své kariéry léčil pacienty s funkčními onemocněními mozku a brzy se z něj stal zkušený neurochirurg. Porevoluční doba mu pak přinesla zkušenosti v zahraničí a díky nim i nové výzvy v podobě manažerské pozice. Lékař a manažer Oldřich Šubrt roky řídil státní Nemocnici Na Homolce, vedl soukromou síť Agel a také Euroclinicum. V současné době je majitelem soukromé kliniky Program Health Plus, kde mají pacienti kromě osobního, a přitom velmi profesionálního přístupu lékařů také výhodu v plně digitalizované zdravotnické dokumentaci, mohou využívat novinky z oblasti telemedicíny či telemetrie, a to prostřednictvím klientské zóny ve svém chytrém telefonu.
Když na gymnáziu Oldřich přemýšlel o profesi, která by jej mohla naplňovat, tak mu kromě kariéry lékaře připadala zajímavá také dráha pedagoga. Vždy cítil velkou potřebu pomáhat lidem, poznávat nové věci a své zkušenosti předávat. „S odstupem času si uvědomuji, že mým přáním bylo poznávat, pochopit přírodní zákonitosti a realizovat své myšlenky.“ Vypráví Oldřich Šubrt, který po ukončení studia na Karlově univerzitě žil postupně tři profesní životy.
Život lékaře
První z nich byl život lékaře. Již ve druhém ročníku studia medicíny u něj coby mladého medika zvítězily neurovědy, pro které jej nadchl profesor přednášející na fakultě neuroanatomii. Oldřich se systematicky zajímal o neurofyziologii a zkušenosti získával na neurochirurgii v Ústřední vojenské nemocnici, kam chodil později jako pomocná vědecká síla. Díky osobnosti docenta Vladyky, který se zabýval funkční neurochirurgií, byl mladý lékař po osmi letech od zahájení studia medicíny jediným člověkem v republice, který se kromě pana docenta funkční neurochirurgií v té době zabýval. Fascinovalo jej, že je možné ovlivňovat takové stavy, jako jsou neztišitelné bolesti, epilepsie nebo Parkinsonova choroba. Ocitl se navíc díky tomu v týmu nesmírně vzdělaných lékařů, kteří patřili v neurochirurgii na této vysoké odborné úrovni v rámci střední Evropy ke špičce, pravidelně jezdili na kongresy do zahraničí a měli přístup k novým informacím. Oldřich měl velké štěstí, že se dostal k takové superspecializaci ve svém oboru, která mu začala otevírat dveře, a sametová revoluce pak přinesla navíc možnost cestovat a svobodně se vzdělávat v zahraničí. Když odjížděl na stipendium v USA, byl jako lékař na vrcholu kariéry, jediný v republice, který převzal znalosti svého učitele funkčně operovat mozek. V této době nových začátků mu přineslo obrovskou radost i narození první dcerky.
Život manažera
Rok 1989 přinesl období velkých změn a Oldřichovi byla v pouhých dvaatřiceti letech nabídnuta role manažera ve zdravotnictví – ředitele Nemocnice na Homolce. Bez manažerských zkušeností s ambicemi neurochirurga váhal, zda nabídku přijmout a stát se úředníkem. Zvítězila ale touha měnit obraz tehdejšího zdravotnictví. „Z našeho ročníku medicíny vzešlo devět ředitelů velkých nemocnic. My jsme se v těch dvaatřiceti rozhodli, že chceme změnit zdravotnictví,“ vzpomíná Oldřich Šubrt. Ze stáže v USA si tedy odskočil na konkurz, který po týdnu intenzivních testů a pohovorů vyhrál. Jeho velký vzor docent Vladyka, k němuž si tenkrát přišel pro radu, mu řekl: „Já pracuji s přístrojem z roku 1957 a nebyl jsem schopen zařídit, aby se nakoupilo, co je potřeba, ale vy v té funkci možná dokážete pro naše pacienty zařídit víc než jako doktor.“ Druhý profesní život tedy prožil Oldřich Šubrt v roli manažera a řídícího pracovníka. Celých dvacet let řídil různé zdravotnické instituce. Od velké státní Nemocnice Na Homolce přes gigantický soukromý zdravotnický holding Agel až po českou pobočkou nadnárodní společnosti Phoenix Euroclinicum. Řízení těchto společností s mnoha miliardovými obraty a tisíci zaměstnanci otevřely Oldřichovi zcela jiný pohled na systém zdravotnictví, které viděno očima manažera musí generovat zisk, aby bylo možné kvalitně léčit.
Život podnikatele
Třetí profesní život začal pro zkušeného manažera a lékaře před deseti lety, kdy společnost Euroclinicum, ve které v té době působil, koupila zdravotnická větev PPF a nahradila původní management novým. Jeho třetí profesní život je tedy životem podnikatele. Bez toho, že ve svých dvaapadesáti letech, kdy byl již za zenitem dravého manažera, musel začít hledat práci, by se nejspíš do podnikání sám nepustil. Jeho podnikatelský partner, o generaci starší Angličan s českými kořeny, mu tento krok rozmlouval, protože věděl, že začít podnikat v tomto věku je velmi obtížné – získat důvěru trhu a obchodních partnerů totiž trvá více než 10 let. Oldřich se však už rozhodl, že chce zúročit své zkušenosti z managementu různých zdravotnických firem. Jeho snem bylo nabídnout model, který by pacientům umožnil najít u nás takové zdravotnictví, které by jim vyhovovalo. „Vždy říkám, že jako ředitel jste ten, u koho skončí všechny stížnosti a problémy organizace. A já měl prakticky dvacet let zkušeností s problémy, nedostatky a chybami českého zdravotnictví. Je pravda, že čeští lékaři jsou velmi dobře vzdělaní, česká medicína má velmi dobrou tradici, ale středoevropský, to znamená rakouskouherský prostor, není tradičně nakloněn klientskému přístupu tak, jak je to běžné v anglosaském prostředí,“ vysvětluje s úsměvem Oldřich. Právě proto zvolil americký model concierge medicine, který chce plnit primárně pacientova přání a potřeby a až v návaznosti na to bojovat s nemocemi. V první fázi bylo nutné nastudovat si americký model, který již před dvanácti lety měl jasná pravidla. Základem je osobní lékař, praktik nebo internista, který se stará maximálně o 650 klientů, využívá vstřícné prostředí navázaných specialistů a nemocnic a má k dispozici plně digitalizovanou zdravotnickou dokumentaci, nejen svou, ale i dalších spolupracujících zdravotníků. „Na základě mých zkušeností jsme doplnili americký model o další specialisty, takže dnes máme zdravotníky ve všech medicínských oborech. Naši klienti jsou nyní v 98 % ošetřeni našimi lékaři a jen výjimečně, v případě některých zobrazovacích metod nebo vysoce specializovaných vyšetření a hospitalizací, využíváme služeb spolupracujících zdravotnických zařízení,“ dodává Oldřich, který má na své klinice v této chvíli plně digitalizovanou zdravotnickou dokumentaci integrovanou do úplného eHealth řešení. Využili zde také novinek v oblasti telemedicíny a telemetrie, takže klienti mají ve svých počítačích klientské zóny a ve svých chytrých telefonech aplikaci, díky níž mohou komunikovat i na dálku pomocí chatu nebo videonávštěvy u lékaře. Novinkou jsou i počátky umělé inteligence a používání expertních rozhodovacích systémů, aby bylo možné využívat nejmodernější metody léčby zaváděné ve světě. „Posunuli jsme naši činnost od kvalitního zdravotnictví ke komplexní personalizované medicíně zaměřené nejen na diagnostiku a léčbu, ale také na zachování dlouhého zdravého života. Stáváme se „výrobci“ roků zdravého a spokojeného života,“ vysvětluje Oldřich Šubrt, který se díky podnikání stal rozvážnějším člověkem. Jako konečný majitel zjistil, že musí být sice stále aktivní s odvahou riskovat, ale na druhou stranu musí stále vytvářet krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé strategie. Je potřeba vnímat vývoj firmy i vývoj v okolí a nasávat je a potom realizovat novinky, které pomáhají uskutečnit vaše cíle. Rozvaha v tomto případě není svazující, ale vytváří zodpovědnost.
Motivace
Oldřich Šubrt rád realizuje výjimečné věci, které dělají lidem radost. Jeho základní motivací nejsou v prvé řadě peníze. Od začátku své manažerské z práce kolegům říkal: „Nejsme zde proto, abychom léčili, ale pro to, abychom vydělávali peníze, které nám umožní dobře léčit. Žijeme v demokracii, tržním prostředí a používáme peníze. Proto pro realizaci kvalitního produktu a hledání nových úspěšných cest potřebujeme finanční stabilitu a zdroje pro investice. Druhým mým heslem bylo – vždy můžeš úspěšně řídit nemocnici, úspěšně podnikat, když budeš mít peníze na účtu a dobrou strategii.“ Největší motivací pro něj je kontakt se spokojenými lidmi, spokojení klienti i kolegové.
Spokojenost a úcta k životu
Cesta ke spokojenosti a stabilitě jak v soukromém životě, tak v podnikání ovšem nebyla vždy jednoduchá. Tři profesní životy, tři manželství a šest dětí. To je velmi intenzivní a bohatá zkušenost, která se neobešla bez překážek a turbulencí. Jako jeden z nejtěžších okamžiků se Oldřichovi vybavil moment, kdy ani po třech letech podnikání nebyl schopen vytvořit zisk. Realizace jeho plánů spotřebovala všechny finanční rezervy a na podporu mezd měl peníze už jen na tři měsíce. Ta situace nebyla jednoduchá obzvlášť proto, že cítil zodpovědnost za své malé děti. Během dvou let se mu ovšem podařilo z podniku se sedmnáctiprocentní ztrátou vytvořit podnik s patnáctiprocentním ziskem. Krize považuje za nedílnou součást vývoje společnosti i podnikání. „Dokonce dlouhodobý bezkrizový vývoj je doporučován narušit uměle vyvolanou krizí, ale to jistě přeháním. Několik krizí jsem zažil. Podstatu řešení vidím v tom, nezpanikařit, poodstoupit a začít problém řešit šířeji než jen hasit akutně vzniklé problémy, podívat se na celou situaci ze širšího úhlu, najít si vyšší cíl. Soustředit se na realizaci vyššího záměru a přitom odstraňovat malé překážky vzniklé krizí. Možná to zní nelogicky, ale řešit jen jednotlivé dopady krize většinou nevede k rychlému pozitivního výsledku. Zabalení problému do širšího cíle vás posune,“ prozradil nám svou metodu Oldřich Šubrt, který je dnes se svým životem spokojen. Nejraději má setkávání a cestování se všemi svými dětmi a jejich partnery. Dokonce společně založili fond, pro který zvolili název Tranquility – být v klidu spokojeni. Prostě být šťastný a mít možnost přispívat ke štěstím druhým. Oldřich měl vždy rád win-win situace, kdy můžete pro realizaci svých představ a plánů najít synergické efekty s jinými. Důležité je najít smysl a definovat cesty pro jeho naplňování. Jeho životní filozofii je totiž blízká Schweitzerova nauka úcty k životu. Nachází v ní humanismus, křesťanství, podnikavost a právě úctu k životu. I když nedokázal dodržet všechna pravidla, která by dodržel rád, a nedokázal být v manželství věrný, bylo pro něj vždy důležité se o své manželky a děti umět postarat. Jak sám přiznává, ne vždy mluvil pravdu, ale snažil se nikomu neublížit a být za každých okolností spravedlivý. „Rodiny i děti, které mě na mé čtyřicetileté pouti medicínou, managementem a podnikáním provázejí, byly vždy součástí mého života. Někdy jsem neměl na děti tolik času, kolik bych potřeboval, ale jindy jsem jim to zase vynahradil,“ vzpomíná.
Cesta k úspěchu
Mezi vlastnosti, které jej vynesly na vrchol, patří cílevědomost, pracovitost, smysl pro fair play a umění vést lidi. A zrovna k téhle naposledy jmenované schopnosti určitě přispělo i to, že byl v mládí součástí Dismanova rozhlasového recitačního souboru. Naučil se díky tomu zřetelně formulovat slova i myšlenky a neostýchat se před publikem. To, co Oldřich Šubrt ovšem považuje za jednu ze tří nejdůležitějších věcí ve svém životě, je umět ukázat potenciálním kvalitním učitelům, že se o vás mají zajímat. „Když se na to podívám zpětně, je můj život úžasný díky tomu, že jsem měl a mám neuvěřitelné učitele. Mám tatínka přes kapitalismus, tatínka přes mezinárodní styky, tatínka přes medicínu a tatínka přes vědu. Jsou to lidi o generaci starší, kteří si mě vybrali jako svého žáka. A když máte takového žáka, dáte mu všechno ze sebe a ze svých zkušeností. Já právě z toho, co mi ti lidé dali, stále žiju. Někteří již nejsou naživu, ale stále mě provázejí a inspirují,“ vypráví Oldřich s úsměvem.
Žít úspěch
Příběh úspěšného mladého lékaře, který se stal ve svých dvaatřiceti letech ředitelem jedné z největších nemocnic v zemi, připomíná americký sen. Momentů, kdy na sebe mohl být Oldřich Šubrt právem hrdý, nebylo v jeho životě málo, i když je občas vystřídala období, která vyžadovala pevné nervy a chladnou hlavu. Sám zmínil několik situací, co se mu propsaly do paměti natrvalo. Opakovaně to byla například setkání se zaměstnanci Nemocnice Na Homolce, kdy se vždy v březnu sešlo v kongresovém sále 500 až 700 lidí a on referoval o stavu firmy, představil výsledky a nastínil plány pro následující období. Tehdy, jak sám popisuje, cítil silnou energii těch, kdo mu důvěřovali, a tato setkání mu přinášela velké zadostiučinění. V medicíně byl pro něj tímto bodem opravdového úspěchu třetí kongres uživatelů gama nože, který se konal v roce 1994. „Do té doby jsme byli neurochirurgové z postkomunistického světa. Na tomto kongresu nás oslovili vedoucí pracovníci nejprestižnějších pracovišť v Evropě a v Americe. Nabídli nám, abychom v roce 1996 zorganizovali evropský kongres radiochirurgie. Postoupili jsme mezi elitu, mezi pět nejlepších neuroradiochirurgických pracovišť na světě,“ prozradil nám Oldřich Šubrt, který se významně zasloužil o vývoj ve svém oboru. Z oblasti managementu si vzpomněl na silný zážitek z Pittsburghu. Na podzim v roce 1991 tam trávil dva měsíce jako mladý lékař a učil se u prof. Lunsorda, tehdy šéfa neurochirurgické kliniky, který jej bral jako začínajícího mladého, špatně anglicky mluvícího lékaře z východní Evropy. Za osm let poté během jedné z dalších návštěv Pittsburghu jej prezident u UPMC – University Medical Center, třetí největší zdravotnické instituce v USA, pozval na večeři s nejvyšším vedením univerzity a předsedou sdružení 2000 lékařů z této univerzity. Byl jím tehdy prof. Lunsford. S UPMC tehdy plánovali společně s českým ministerstvem zdravotnictví vytvořit z Homolky česko-americkou prestižní nemocnici. Nakonec se bohužel tento projekt nezrealizoval. V rámci jednání proběhlo setkání v privátním golfovém klubu, okolo nějž Oldřich ještě jako mladý stážista každé ráno chodil pět kilometrů pěšky do nemocnice. To bylo přesně sedm let před tím, když šetřil peníze na letenku do Prahy, kam letěl na konkurz, aby následně zvítězil a stal se ředitelem nemocnice. „Když jsem při této večeři o několik let později seděl u stolu s nejdůležitějšími představiteli univerzity, řekl prezident univerzity profesoru Lunsfordovi: ‚Tohle je nejšikovnější ředitel nemocnice, kterého jsem kdy potkal. Kdyby měl zájem, jsem ochoten ho jmenovat lékařským ředitelem naší univerzitní nemocnice.‘ Koukal jsem ven na trávník a uvědomoval si, co všechno se za těch sedm let stalo,“ říká Oldřich Šubrt a své vyprávění o nejintenzivnějších pocitech úspěchu uzavírá příběhem spojeným s dráhou podnikatele, kdy nabídky na odkup jeho podniku dosáhly před šesti lety již zajímavých hodnot. Dnes je jeho podnikatelský projekt více než úspěšným a v Čechách ojedinělým konceptem, který stojí na kvalitních spolupracovnících. Oldřich Šubrt dokázal přesvědčit trh, že jeho myšlenky a přístupy jsou správné a jeho společnost budí respekt, má minimální fluktuaci zaměstnanců i klientů, což jí umožňuje stabilní růst.
Vzdělání jako základ
Kromě studia medicíny a zahraničních stáží celý život Oldřich Šubrt investoval do svého medicínského vzdělání, do manažerského vzdělání, aby nakonec všechny tyto své investice zužitkoval. Velké uspokojení mu přináší vzdělávací platforma, kterou založil před deseti lety – Academy of Health Care Management (AHCM). Prostřednictvím této platformy pořádá konference na různá témata v oblasti řízení zdravotnictví a ve spolupráci s dvěma americkými univerzitami zde vyučují programy MBA a LL.M. ve zdravotnictví. „Máme dnes téměř pět set absolventů na všech úrovních řízení českého i slovenského zdravotnictví. Je to velmi inspirující a uspokojující práce,“ říká Oldřich Šubrt.
Vize do budoucna
Plány do budoucna zahrnují tři rozměry. Co se týče samotné společnosti Program Health Plus, ta vyrostla ve stabilní uznávanou společnost a nyní je potřeba věnovat se vytváření střednědobé strategie s cílem udržovat kvalitu, zvyšovat efektivnost a vycházet maximálně vstříc požadavkům klientů. Druhý rozměr zahrnuje osobní uspokojení. Svým prvním podnikatelským počinem Oldřich již tuto potřebu naplnil, stejně jako úspěšnou vzdělávací institucí. V pětašedesáti letech ještě přemýšlí, jaký další „start-up“ vytvořit – digitální zdravotnictví v širším měřítku, nebo rozšířit vzdělávání na podporu jednotlivých soukromých ordinací či malých zdravotnických společností, případně se vrhnout na rozvoj galerijního projektu Vita Bene, který dnes využívá k zajímavým výstavám dvě rozsáhlé budovy poliklinik. Rozhodnutý ještě není a dál hledá další projekt, který by pro něj dával smysl, aby si pro něj vytvořil další dlouhodobou vizi a strategii. Třetí rozměr je čistě rodinný. „Mám šest dětí od šestnácti do dvaatřiceti let. Všichni mají své cíle, své představy a možná by je mohli lépe realizovat, úspěšněji završit nebo jim dát širší rozměr, když budou mít podporu fungujícího podnikání. Proto teď všichni společně chodíme na kurzy podnikání do centra rodinných firem VŠE. Celkově mě ovšem nejvíce láká sledovat moderní směry organizace zdravotní péče, lépe řečeno péče o zdraví, a rád bych pomáhal v implementaci těchto postupů ve střední Evropě,“ dodává Oldřich Šubrt.