Výzkum v České republice je financován hodně plošně, chybí odvaha kategorizovat pracoviště podle kvality, říká v rozhovoru prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC).
V roce 1999 jste na ČVUT FEL založil katedru kybernetiky, která od té doby získala hned několik ocenění. Prozraďte nám, čím si její úspěšnost vysvětlujete?
Snažil jsem se motivovat všechny zaměstnance a doktorandy vizí vybudování moderního Evropského centra excelence a k tomu, aby porovnávali své výsledky s tím nejlepším ve světě, s těmi nejpřednějšími. Vynakládal jsem značné úsilí na to, abych mladé lidi na špičková pracoviště a na špičkové konference vysílal. Prostě jsem je vymanil z myšlení směřujícího k české průměrnosti, k úvaze, že být dobrým v Česku úplně k životu a spokojenosti stačí. Podařilo se vybudovat dělný, motivovaný, na výsledky orientovaný tým. A to je celé to tajemství.
Řada firem si dnes stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovníků hlavně v technických oborech. Poraďte jejich majitelům, co dělat, aby po studiích tito kvalifikovaní pracovníci „neutíkali“ do zahraničí. Je to jen o penězích, nebo za jejich odchodem za hranice stojí i něco jiného?
Samozřejmě, že to trochu o penězích je. Ale určitě je v tom i kus zdravé snahy poznat, jak to chodí venku. A také možná trochu úniku z těch malých českých poměrů, které nás obklopují. Nepovažuji za špatné, že naši odborníci odcházejí do zahraničí – pokud to berou jako získání zkušeností. Na nás všech, tedy i na majitelích firem je, abychom je dokázali motivovat k návratu zpět. A moje zkušenost ukazuje, že to možné je. A také to, že český odborník po návratu ze zahraničí je obvykle mimořádně přínosný, váží si možnosti pracovat doma, vidí vlastenectví z úplně jiného pohledu. Takoví lidé, lidé se znalostí, jak to chodí ve světě, jsou hnacím motorem dalšího rozvoje u nás doma. Přinášejí správné vzorce chování, vysokou odbornost a odpovědnost. Posílejme proto lidi ven a hledejme cesty, jak je po čase přivést domů zpět. Není to cesta úplně přímá ani levná, ale přináší nadprůměrný výsledek.
Je podle Vás v současnosti podpora vědy a výzkumu ze strany státu v České republice dostatečná?
Peněz český stát vkládá do vědy a výzkumu poměrně hodně. Dosud se však nedaří dostatečně odlišovat kvalitu od nekvality, nedaří se jasně formulovat státní priority. Výzkum je financován hodně plošně, chybí odvaha kategorizovat pracoviště podle kvality. Významně velká část výzkumu proto stagnuje, žije z průměrných či dokonce bídných dotací, ale nikam nás svými výsledky neposouvá, nepřináší nic společnosti zpět. Ti špičkoví a nadprůměrní to mají potom velmi těžké, musí se opravdu hodně otáčet, aby mohli soutěžit s těmi mnohem lépe financovanými a podporovanými ve světě. Je již dlouhodobě neudržitelné, aby o poměrně velkých státních prostředcích na výzkum na univerzitách nakonec rozhodovaly Akademické senáty, kde většina členů – zaměstnanců obvykle nepatří k aktivním, natož úspěšným výzkumníkům a velké procento (např. na ČVUT 40 procent) tvoří studenti. Akademický senát je ten nejlepší mechanismus k plošnému rovnostářskému rozdělování, které vlastně znehodnocuje značné prostředky, které stát věnuje na vědu a výzkum.
Na jakých projektech momentálně v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT pracujete? Prozraďte nám alespoň něco…
Pracujeme na cca šesti desítkách projektů v oblasti robotiky, počítačového vidění, strojového učení, umělé inteligence, automatického řízení. Stali jsme se vedoucím ústavem realizujícím výzkum pro potřeby Průmyslu 4.0 či Společnosti 4.0. Provozujeme první experimentální testbed pro Průmysl 4.0 v ČR, který je provázán s vedoucím pracovištěm v Německu – Centrem pro umělou inteligenci v Saarbruckenu. Jsme řešiteli tří projektů OP VVV excelentní týmy, které jsou zaměřeny na robotiku a umělou inteligenci. Velice důležitá je naše přímá spolupráce s průmyslem, a to nejen s velkými firmami, jako je Siemens, Rockwell Automation, Eaton, Porsche Engineering, Škoda Auto či Ford Motor Comp., ale i s více než stovkou malých a středních českých firem. Nezaostáváme ani ve výzkumu distribuované energetiky, chytrých měst a vozidel bez řidiče. Skupina prof. Hlaváče vyvíjí též roboty pro záchranné operace, dva z nich se uplaltnily např. po zemětřešení v italské Amitirici. Já osobně pracuji na projektech inteligentního plánování a rozvrhování s konkrétní aplikací při rozvrhování montáže trupů letadel A350 pro Airbus Industries.