Sehraný tým ECOVIS FACTA a.s poskytuje kompletní služby v oblasti daní, účetnictví a firemního poradenství, dokáže pochopit potřeby klienta a vytvářet efektivní daňové strategie na míru. Pro Simonu Fialovou, zakladatelku společnosti jsou hlavní motivací nejen spokojení klienti, ale také motivovaní zaměstnanci, a tak si navzdory růstu společnosti ponechávají kulturu rodinné firmy.
Vaše firma má velmi široký záběr a stojí především na spokojených klientech. Co oceňují nejvíce?
Naprostá většina nových klientů k nám přichází na doporučení od našich stávajících klientů. Ti nejčastěji oceňují osobní proaktivní přístup. Popsala bych to tak, že kolegové se stávají součástí struktury klienta, který je nevnímá jako externí subdodavatele, ale spíše jako interního člověka. To nám také umožňuje přinášet přidanou hodnotu. V naší firmě neuslyšíte poznámky „klient mě podklad neposlal, tak jsem to není hotové“, je naší odpovědností informace získat a je naším úkolem najít vhodný způsob. Na každého klienta platí něco jiného.
Od svých zaměstnanců očekávám uplatněnou odpovědnost a na druhou stranu jim nabízím velkou dávku volnosti. A tím nemyslím jen časovou flexibilitu. Oceňuji ty, kteří dokáží vyřešit výzvy samostatně, a myslím tím skutečně vyřešit, ne jen produkovat aktivitu bez úspěšného výsledku. Mají pak možnost si věci dělat po svém. Je to baví a mě to umožňuje spoustu věcí nemuset řešit. A přesně takové kolegy hledám. Mnozí jsou s námi od počátku růstu a další se snažíme vychovávat. Oceňuji, že přináší nové neotřelé nápady, přesně jak to potřebují naši klienti. Zažité papouškování je k ničemu.
A když klient pozve „svou" účetní na jejich firemní interní akce, třeba teambuilding, vím, že spolupráce funguje.
Co vás osobně motivuje?
Když se dosažení cíle jeví jako nedostupné. Naplňuje mě, když mám víc úkolů, než se dá reálně zvládnout. Nabíjí mě to energií. Jedu na zvýšené obrátky a uvnitř cítím silné uspokojení.
Jaká je dnes vaše role ve firmě? Co vás zaměstnává nejvíce?
Já osobně se nyní u našich klientů věnuji reportingu. Navrhuji vhodnou architekturu pro efektivní reportovací systém. Smyslem je jak nudná a složitá data z účetnictví přenést do srozumitelné a vypovídací podoby pro manažery, vlastníky nebo zaměstnance. Každý potřebuje jiné informace, v požadované formě a času. Sesypeme spoustu dat z různých systémů, které klient používá a v podobě interaktivních tabulek a grafů je převedeme do online prostředí. V podstatě sčítáme, odečítáme, násobíme a dělíme peníze spolu s údajem o hodinách, litrech, kusech nebo třeba kilometrech. Výsledkem je nástroj, který pomáhá při řízení výroby, obchodu, logistiky nebo marketingu či HR, vše v reálném čase.
Jaký nejtěžší moment jste musela v podnikání překonat?
V začátcích, kdy nás bylo ve firmě mezi pěti až deseti, jsme neměli žádné rezervy. Každý výpadek třeba kvůli nemoci dětí byl hodně náročný. A najít dalšího kolegu byl malý zázrak. Nejen ho najít, ale poté zapracovat, což vyžadovalo další nárok na čas těch zkušených. To byla doba, kdy jsem to chtěla vzdát a raději se nechat zaměstnat. Říkala jsem si, že budu chodit domů s čistou hlavou, budu moci si dovolit být nemocná a o dovolené prostě nepracovat. Nakonec mě vždy kolegové a také klienti, aniž o tom věděli, podrželi. Dnes již díky systému zastupitelnosti a výchovy nových lidí tento problém tolik nemáme, ale přerod byl dlouhý a často velmi bolestný.
V každém oboru se občas vyskytnou překážky. Co vám dává sílu těžkosti překonávat a jít dál, jakým způsobem hledáte řešení?
Vzájemnou diskusí. Nefungujeme v systému nařizování, vlastně u nás ani moc neplatí vztahy nadřízený versus podřízený, jak je známe obecně. Každý má možnost se vyjádřit a řešení hledáme vždy společně. Jen tak mohou fungovat, každý z nás pak za ním stojí. Často společně vymyslíme i řešení původně neřešitelných situací. Z toho mám vždy velkou radost.
Na která svá osobní rozhodnutí v rámci podnikání jste pyšná?
Před dvěma lety jsem část podílu firmy převedla na další dvě kolegyně. Bylo to složité rozhodnutí, o kterém jsem přemýšlela hodně dlouho. Vnímám nyní, že jsme díky tomu silnější a méně zranitelní. Jsme každá jiná a občas je náročné najít společné řešení, ale vím pak, že je to ta ideální cesta.
Musela jste se něčeho kvůli kariéře vzdát?
Spíše vidím, co vše jsem získala. Skvělou partu kolegů a hromadu spokojených klientů, kteří oceňují naši práci. Žádné ztráty jsem si nepřipsala.
Vaše osobní filozofie, nebo pomyslné desatero, něco čeho se v tomto směru držíte celý život?
Dělat to, co mě baví, protože jen to můžu dělat dobře. A každý den si připsat několik okamžiků, pro který mělo smysl ten den žít.
Co považujete za úspěch?
Podařilo se mi nastavit rovnováhu mezi osobním a pracovním životem. Byly doby, kdy jsem pracovala i 18 hodin denně. Když svítalo a manžel vstával do práce, já si šla teprve lehnout. To se propíše do zdraví a tělo vám to připomene. Musela jsem zvolnit, abych neslyšela poznámky svých dvou synů, že maminka pořád pracuje a buď telefonuje nebo sedí u počítače. Ale zastavila mě až nemoc. Za úspěch považuju, jak jsem vychovala kolegy. Firma díky tomu jela dál, i když jsem na nějakou dobu úplně vypadla. Občas jsem měla pocit, že i lépe beze mě, než se mnou. Vyzkoušela jsem si to, když jsem na měsíc odjela do Nepálu zdolávat šestitisícová sedla. To bych dřív neudělala. Po návratu vše klapalo, jako bych tam celou dobu byla.
Co je pro vás v životě a podnikání nejdůležitější?
Jednota. Pocit, že jsem sama sebou, jsem autentická.
Jak se vám osobně daří relaxovat, ventilovat stres, jak odpočíváte, jaké máte koníčky?
Uvědomovat si přítomnost, což se mi daří hlavně v přírodě. Treky v horách, vylézt si nějakou ferratu, prostě turistika kdekoli. Moc ráda cestuji. Máme obytné auto, takový druhý domov na kolech. Vyrážíme každý víkend, když nemáme jinou povinnost, a v létě alespoň měsíc procestujeme některou zemi. Ráda poznávám nová místa a lidi, jejich zvyky a způsob života. Miluju jídlo a nikdy bych si třeba v Itálii nedala sushi. Vždycky lovím v jídelním lístku místní speciality.
Do stresu nás dostává analýza minulosti nebo plánování budoucnosti. Přítomnost představuje zklidnění.
Jaké máte osobní a pracovní plány do budoucna?
Ve firmě tomu stroji přidat ještě pár koleček a dobře jej promazávat. Stále je co zlepšovat. Máme před sebou několik dalších projektů. Vsadili jsme na kartu digitalizace a automatizace procesů. Papírům se vyhýbáme již dlouho, ale nyní se snažíme využívat i umělou inteligenci. Nebojíme se jí. Možná na rozdíl od naší konkurence, která se bojí o práci, my v ní vidíme příležitost a potenciál dalšího růstu. Vědeckotechnická revoluce také o práci nikoho nepřipravila, jen bylo třeba věci začít dělat jinak, chytřeji. Věřím, že i nás to posune o několik úrovní dál.
A v osobním životě chci procestovat další dosud neznáme země a být podporou svým synům při jejich studiu.