Chtěl bych všem zprávu dát…
…co všechno se tu může stát. Možná tahle písnička kapely Olympic ovlivnila už v dětství Michaelu Pavlíkovou (tehdy ještě Štěpánkovou), jejímž posláním i povoláním se nakonec stalo poskytování služeb z oblasti bezpečnosti, ochrany a prevence vybraných protiprávních činů, mimořádných událostí a nestandardních provozních situací ve školním prostředí. I když její manžel by prý řekl, že ji spíš formovala písnička Dynamit.
Pod rukama jí vznikl projekt BOP ve škole, který pomocí vhodných strategií a koncepcí spoluvytváří bezpečný prostor pro žáky i pedagogy a další pracovníky.
A spolu si povídáme o tom, co všechno se ve škole může stát a jak se dá těm nešťastným situacím předejít. Kdy je těžké přesvědčit zúčastněné strany o významu prevence a kudy vůbec vedla životní cesta paní Michaely až k založení společnosti KTEM Group, s.r.o., která sdružuje specialisty s více než desetiletou zkušeností v otázkách bezpečí.
Byla jste dítě spíše opatrné, uvážlivé nebo docela raubíř?
Rozhodně jsem byla raubíř… v jednom kuse v korunách stromů v okolí, neustále s klackem v ruce, vymýšlení různých funkčně nefunkčních bunkrů…. Jako holka věčně odřená kolena, modřiny…, ale vždy opatrovnice druhých, aby se jim nedejbože nic nestalo… to byla moje noční můra už odmala.
Hodně lidí má strach z létání, a těm říkáme, že je to (vzhledem ke statistikám) nejbezpečnější způsob dopravy. Vy po jedenácti letech působení na letišti víte své i o tom, jak je letiště perfektně zabezpečené na zemi. A to vás právě inspirovalo ke snaze dostat podobné pojistky zdraví a klidu i do škol, kde se často jen věří, že „to by se u nás stát nemohlo“.
Je to tak. Samozřejmě nechceme nikoho strašit zbytečně, ale jsou situace, kterým se dá předcházet docela snadno, a také situace, které je dobré si aspoň předem promyslet, představit a udělat si nějaký plán, jak se v nich chovat. Taková příprava může pak neuvěřitelně pomoci. Náš tým komunikuje se zřizovateli a vedením škol, vysvětluje, ukazuje zbytečné mezery v zabezpečení, navrhuje možná a dostupná vylepšení a nabízí osvětu včetně praktických ukázek, školení a nácviků. Pro děti však máme trochu odlišný bezpečnostní program prostřednictvím našeho maskota „BOPa“. Přistupujeme k nim s maximálním respektem a cílem není ani vyvolat paniku, ani poskytnout návod, jak školu „poškádlit“ či skutečně něco provést.
Že se žena pohybuje ve školství, to nikoho nepřekvapí. Jak jste se ale vlastně ocitla mezi „bezpečáky“?
Po gymnáziu jsem zkusila fakultu ekonomicko-správní, ale to jsem vůbec nebyla já. Jediný předmět – ochrana obyvatelstva – mě ve skutečnosti bavil, a ten mě asi i zformoval pro zbytek života. Na konci druhého ročníku, jsem studium ukončila a šla i přes odpor táty a k velkému překvapení mámy studovat soukromou policejní školu do Prahy. Znamenalo to pro mě stěhování, pronájem bytu a nutnost vzít si půjčku na školu. Nejprve jsem musela rodičům dokázat, že to myslím vážně a že to je ten směr, kterým chci doopravdy jít. Když jsem to na konci prváku dokázala vynikajícím prospěchem, s financováním dalších ročníků mi pomohli rodiče. Absolvovala jsem s červeným diplomem a s hrdostí, že jsem to dokázala a že jsem se v životě našla.
Chtěla jste tedy „pomáhat a chránit“?
To určitě, ale ne u Policie. Viděla jsem se spíš někde v krizovém řízení . Další krok vedl přes Ruzyň. Pro působení na letišti potřebujete speciální školení, speciální identifikační kartu a mnoho dalšího… to vše jsem získala na vstupním školení, kde mě maximálně okouzlila moje budoucí kolegyně paní Eva Hlavová. Tady začalo bít moje pravé bezpečácké srdce. Následně pod vedením pana inženýra Jonáše jsem pochopila rozsáhlou škálu rizik, a bavilo mě strategické myšlení. Přemýšlet, jak rizikům předejít, hledat opatření, která posílí bezpečí, a přitom neovlivní hladký provoz. Těch jedenáct let na letišti je na samostatnou kapitolu… ale naprosto souzním s kolegy, kteří říkají: „Když jsi jednou letištní, jsi navždy!“
Přišlo mateřství… První syn a můj manžel si zažili své. Nechtěla jsem se vzdát milované práce. Ještě na porodním sále jsem vyřizovala maily a po šestinedělí jsem se hned vrátila alespoň částečně. Po roce jsem už byla na plný úvazek zpět (nepřestanu děkovat mému manželovi, mým rodičům a tchýni, kteří velkou část starostí o syna zastoupili). Po pěti letech přišlo druhé mateřství, tentokrát rizikové… A taky rozum! Věnovat se dětem a mít zdravé děti je dar a priorita… takže být mámou zvítězilo.
Srdce bezpečáka ale stále bilo.
Když byl druhému synovi rok, začala jsem cítit, že chci dělat ještě něco navíc. Chtěla jsem se vrátit zpět, ale potřebovaly mě dvě děti. Bydlíme 125 km od ruzyňského letiště. Co dál?
Otevřu si kavárnu s dětským koutkem! V našem městě totální nedostatek a obrovská díra na trhu. Proběhly schůzky v designovém studiu, s realitkou a těsně před finálním rozhodnutím pronesl manžel zásadní větu: „Fakt tě bude bavit kavárna?“
Pár dní nato jsem vše odřekla a rozjela BOP, který byl dlouho v mé hlavě, ale nebyla odvaha. Bezpečnost – Ochrana – Prevence, slova, která pro mě znamenají moc. Projekt BOP se začal rodit už na tom letišti. Ochrana lidí v civilním letectví je totiž naprosto sofistikovaná a řekla bych téměř na špici, ale co takové školy a naše děti?
Co vás dál potkalo na cestě k založení KTEM Group?
Díky mému manželovi a jeho víře ve mne vznikl BOP. Nejprve jako projekt. K jeho realizaci byla postupem času nutná i firma. Firma, která samozřejmě ovlivňuje fungování celé naší rodiny. Proto se jmenuje podle nás (iniciálami našich jmen). V názvu se však skrývá i motorkářská láska mého muže.
Váš přístup k zajištění bezpečí je poměrně komplexní. A já vás vidím tančit valčík. Všechno pěkně raz-dva-tři…
To máte vlastně pravdu. BOP jsou tři okruhy: Bezpečnost, ochrana a prevence. Pokrýváme tři hlavní oblasti: Bezpečnostní management, technicko-technologické zabezpečení a kybernetickou bezpečnost. Do bezpečnostního managementu patří zmapování rizik, vypracování a aktualizace krizových plánů, školení, testy či nácviky mimořádných událostí. Technicko-technologické zabezpečení začíná u režimu přístupu do škol, pokračuje přes kamerové systémy, elektronické přístupy na dveřích, k zabezpečení oken či budování únikových cest. A kybernetická bezpečnost je dnes tématem ve všech sférách. Ani jsme si pořádně nevšimli, kolik činností je na kybernetické podpoře závislých – a už se setkáváme s tím, že nám zanedbání její bezpečnosti může pořádně zavařit. Nejen proto, že jde o děti a osobní data, a nejen proto, že jsou školní data lákavým a motivačním cílem pro mladou akční, počítačově gramotnou generaci.
A trojice do třetice ? Moc dobře víme, že naplnit všechny potřeby zabezpečení není otázka mávnutí kouzelným proutkem. Ale zároveň nechceme, aby to školy vzdaly úplně, jen proto, že nemohou vyřešit všechno a hned. Proto je podporujeme k postupu po etapách. Ty jsou navržené tak, aby dávaly smysl a aby každá přinesla prokazatelné vylepšení. Jedna etapa může trvat třeba dva roky. Během nich se však škola setrvale blíží k cíli, který na začátku vypadá sice lákavě, ale nedosažitelně.
Proč nedosažitelně? Co nejvíc brání tomu, aby školy byly bezpečné?
Chybějící legislativa, finanční prostředky, čas a zdlouhavé procesy na straně státu. Snažíme se pomoci i v této oblasti, s pochopením pro přemíru priorit, které si žádají řešení. Prostě věříme, že kde je vůle, je i cesta a společně ji najdeme.
A jak se tedy daří podnikání v této oblasti? Je těžké sehnat a rozjet zakázku nebo máte přetlak poptávky?
Potenciálních zákazníků je dost. Projekt je zaměřen od mateřských škol až po střední. Celkově zaznamenáváme zvýšenou poptávku po našich službách. Na druhé straně, zainteresovanost více stran, jakožto školy samotné, jejího zřizovatele, případně rodičů celkový proces schválení a zajištění prostředků pro tento projekt komplikuje. Je to prostě běh na dlouhou trať.
Jakou roli hrají rodiče?
Rozličnou. Samozřejmě, když se ve škole něco stane (třeba krádež v šatnách), viní školu a chtějí lepší zabezpečení. Když jde o dodržování pravidel, například pro vyzvedávání dětí z družiny, pohyb po škole, kontroly vstupu pomocí chipů apod. – záleží jim často více na pohodlí a soukromí. A tady musí škola prosadit své pravomoci, aby mohla dostát své zodpovědnosti.
Víme, že sebelépe připravený plán nestačí, je potřeba také v praxi zkoušet, jak jsou s ním všichni obeznámeni a schopni jej dodržet. Děláváte i vy „cvičení“?
V první etapě projektu je začleněno i bezpečnostní cvičení s IZS (Integrovaného záchranného systému) podle vydefinovaných sedmi mimořádných událostí a nestandardních provozních situací. Některá cvičení jsou plánovaná na celý den, kde se podílejí všechny složky IZS a jde o to, vyzkoušet si situaci v praxi. Velice důležité je nacvičit si situaci ve své škole, aby pedagogové a personál školy dostal pod kůži předem stanovené postupy chování a taktiku zásahu.
Klademe důraz i na vzájemné propojení místních složek IZS se školou, aby byla odbourána komunikační bariéra a ostych si tyto složky přivolat o pomoc. Lidé často riskují například manipulaci s neznámým zavazadlem, než aby vypadali hloupě, že vyvolali planý poplach. I když hloupě nebudou vypadat nikdy.
Ve cvičení mimořádných událostí nám také velice pomáhá virtuální realita. Pomocí brýlí a instruktora přeneseme účastníky do virtuálního prostředí školy a nacvičujeme bezpečnostní postupy. Výhodou je menší náročnost takto organizovaného školení, které přitom navodí opravdu realistickou situaci. A dá se podle potřeby i snadno opakovat.
Zmínila jste sedm druhů mimořádných událostí. Přemýšlím, jestli si je vůbec dokážu všechny představit. Co všechno se tu může stát, abychom se vrátily k té písničce z úvodu?
Když vám je vyjmenuju, tak si je představíte docela snadno. Když na ně ovšem vůbec nemyslíme, může každá z nich dost zaskočit a nepřipravené reakce pak celou situaci ještě více zkomplikují. Odložený předmět (v nejhorším případě může obsahovat výbušninu). Nebezpečná látka (může způsobit třeba otravu). Aktivní útočník (po zkušenostech u nás v Čechách bohužel ne vyloučený případ). Narušení vozidlem (které prorazí do původně uzavřeného prostoru). Vniknutí osoby (neoprávněné vniknutí osoby do školy za účelem poškodit zájmy školy). Únos (pozor, to může být i příbuzný dítěte, který s ním z nějakých důvodů nemá povolený styk, a přesto si je ze školy odvede). Kybernetický útok (ať už krade data nebo „jen“ zablokuje provoz).
Určitě je užitečné si každou z těch situací přinejmenším připustit a rozmyslet se, jak by měla vypadat reakce. Když vám v tom přemýšlení pomohou zkušenosti profesionálů, je to o krok snadnější. A pokud si pak ten postup i vyzkoušíte, udělali jste pro případné zvládnutí takové mimořádné události o hodně víc než nic.
Kde jste hledala profesionály pro svou firmu?
Když jste více jak 10 let v oboru, máte kolem sebe velkou škálu odborníků, ať už skrze bezpečnost samotnou, integrovaný záchranný systém, krizové řízení, ochranu obyvatelstva až po odborníky na technologie a nové bezpečnostní systémy. Třeba právě na tu virtuální realitu nebo umělou inteligenci. Z mého pohledu ale záleží i na osobnosti toho člověka, musí zapadnout svojí náturou k nám do týmu. Musím říct, že se mi celý život daří v pracovní rovině mít kolem sebe neskutečně energické, pracovité a celkově lidské kolegy, kteří mají hodně podobné smýšlení a posouvají mě dál.
Jak se vám daří udržet rovnováhu mezi osobním životem a pracovními povinnostmi?
Manžel má pro moji profesi velké pochopení, i když to není jeho šálek kávy. Dostávám od něj velkou podporu. Osobně se snažím mít rodinu na prvním místě a pak až práci, ale přiznám se, ne vždy to jde úplně stoprocentně. Potom je důležité to vybalancovat a rodině ten čas vrátit.
Jak odpočíváte a dobíjíte baterky?
Rozhodně v kruhu rodiny a přátel, milujeme dobré jídlo a pití, tak si mnohdy děláme radosti v této podobě.
Co děláte, když se zrovna nedaří? Stává se vám to vůbec?
No jéje, ale to je přece život. Člověk si tak více váží úspěchu a toho, když je zrovna na té správné cestě. Vše, co mě v životě doposud potkalo, tak mě formovalo do osobnosti, jakou jsem teď. Vše má svůj smysl.
To je dobrý pohled. A jaké teď máte plány?
Tím, že jsme poměrně mladá firma, chceme se posouvat stále dopředu a držet krok s inovacemi a bezpečnostními trendy. Chceme navyšovat povědomí o bezpečnosti prevencí a osvětou, a budovat ji jako jeden ze základních pilířů v našich školách. Aby byli rodiče i pedagogové klidnější, s vědomím, že je o bezpečnost dětí postaráno, jak to jen rozumně jde.
Další články
Oficiální partner
Odborný garant
Zakladatel
Partneři
Partner slavnostního vyhlášení
Dodavatelé
Mediální partneři
