Investoři si většinou myslí, že jsou při sestavování svých portfolií racionální. V praxi se však setkávám s celou řadou stále se opakujících chyb. Jedna z nich je natolik častá, že dokonce získala své jméno. Říká se jí chyba utopených nákladů.
Představme si situaci, kdy investor potřebuje peníze a rozhodne se, že prodá část svého akciového portfolia. Na výběr má přitom dvě možnosti. Buď prodá akcie společnosti A, na kterých vydělal pěkných 10 procent, nebo prodá akcie společnosti B, čímž by realizoval ztrátu 5 procent. Pro kterou možnost se pravděpodobně rozhodne? Většina investorů by zřejmě prodala akcie společnosti A, aby měli dobrý pocit, že na burze vydělali. V jejich úvaze přitom hrají silnou roli takzvané utopené náklady, které je nutí poměřovat vyhlídky investic vzhledem k realizované nákupní ceně. Ve skutečnosti však další vývoj investic není ovlivněn již vynaloženými náklady. Ty jsou utopené a neměly by proto ovlivňovat rozhodování. Jediné, co by mělo být rozhodující, je úvaha nad tím, které akcie v budoucnu přinesou větší zisk. Jestliže by například šlo předpokládat, že akcie společností A i B budou pokračovat ve svých současných trendech, je lepší realizovat malou ztrátu, prodat akcie společnosti B a přitom se těšit na velký zisk v budoucnu. Mnoho investorů však raději podlehne klamu utopených nákladů. Realizují malý zisk a budou dál držet akcie společnosti B, na kterých budou prohlubovat svou ztrátu.
Zdroj: https://www.investice.cz/lide-nemaji-zajem-o-hypoteky/