Loading...

OXALIS: Čaj vyvážíme i do Indie

20.09.2018

Petr Zelík vybudoval firmu Oxalis díky svému okouzlení čajem. Dnes ročně prodá 400 tun čaje a 120 tun kávy. Aktivní je i na poli exportu. V rozhovoru v rámci regionálního setkání Ocenění Českých Lídrů prozradil, jaké jsou jeho další plány a co ho na jeho podnikatelské cestě zaskočilo.

Jakých bylo těch 25 let, které má společnost Oxalis za sebou?

Když jsem začínal s čajem, v podstatě jsem nevěděl, jak složitý trh to je. Jak už to tak v životě bývá, na začátku mi přálo štěstí. V roce 1988 jsem dokončil studium zahraničního obchodu na vysoké škole. Brzy na to jsem nastoupil do Agrokombinátu Slušovice. V kanceláři zahraničního obchodu nás tehdy sedělo pět vrstevníků, a tak jsme založili firmu, která vůbec netušila, co bude dělat. Taková byla tehdy doba – bylo dobré mít vizitku, založit nějakou firmu a být podnikatelem. Firmu jsme založili s tím, že chceme působit v oblasti zahraničního obchodu, znali jsme jazyky, znali jsme ekonomiku a tenkrát v létě 1991 se tam objevil člověk s plnou taškou čajů značky Teekanne. Slovo dalo slovo a on se nás zeptal, zda bychom ty čaje nechtěli distribuovat. Já jsem o čajích nevěděl vůbec nic, líbily se nám krabičky, vyzkoušeli jsme čaj, půjčili jsme si od příbuzných nějaké peníze a do jednoho roku jsme vytvořili z prodeje čajů téhle značky obrat 80 milionů korun. Trh byl prázdný a my jsme využili velké příležitosti. Tenkrát jsem neměl vůbec žádné peníze, bydlel jsem na ubytovně a do toho přišel první podnikatelský úspěch. Jak nás ale bylo pět, naše zájmy se různily. Jeden si chtěl postavit dům, druhý koupit auto a najednou jsme během dvou let byli dva. Psal se rok 1992, byli jsme dva a kolega chtěl vybudovat velkoobchod potravin, který by zastupoval hned několik značek a distribuoval je v Československu. Já jsem měl to štěstí, že jsem se s Teekanne v roce 1992 podíval na Srí Lanku na čajové plantáže. To mě zcela dostalo. Tehdy jsem si řekl, že bych se rád v životě specializoval a tohle je to pravé ořechové. Vrátil jsem se zpátky a nastal kolotoč změn, protože se v mé hlavě urodilo, že nechci dělat jen obchod, ale mým snem je dělat něco svého. Chtěl jsem se vydat cestou sypaného čaje. Po návratu ze Srí Lanky jsem svému společníkovi řekl, že končím, že chci dělat něco jiného. Samozřejmě se to neobešlo bez komplikací – společník neměl rychle peníze na vyplacení mého podílu z firmy, ale nakonec se to povedlo. Dostalo se mi podpory i ze strany našeho partnera z Teekanne. Dokonce mi zprostředkoval kontakt na vídeňský velkoobchod a já jsem v roce 1993 založil společnost Oxalis. Za vydělané peníze jsem začal podnikat v oboru, o kterém nikdo nic nevěděl.

Začátky ale nebyly úplně růžové…

Musíme si uvědomit, že jsem se pustil do podnikání na opravdu malém trhu s hodnotou ročního obratu ve výši 1,2 miliardy korun. A o ty se musí podělit všechny firmy na trhu. Začínal jsem v době, kdy tradiční výrobce čajů Jemča Jemnice držel 90% podíl. Po zhruba dvou letech v tomto byznysu jsem měl pocit, že se snad Češi sypaný čaj nenaučí kupovat, byli zvyklí na ten sáčkový a myslet si, že se to ze dne na den změní, by bylo naivní. Prvních pět milionů, které jsem vydělal díky spolupráci s Teekanne, jsem v prvních letech svého podnikání prodělal, ale nevzdal jsem se. Byl rok 1995/1996 a já jsem byl skoro na nule s tím, že moje podnikatelské aktivity na Zlínsku nebyly úspěšné. Věděl jsem, že je potřeba něco změnit. Došel jsem k názoru, že když chci, aby lidi sypaný čaj kupovali, musí si ho moci prohlédnout, jednoduše přivonět – a tak jsem přišel se skleněnými dózami. Těmi jsem osadil první prodejny, a to ve Zlíně a v Praze, ve Vinohradském pavilonu, což bylo takové první nákupní centrum u nás. A úspěch se dostavil.

Vy jste se však na čas vrátil do Teekanne.

Situace tehdy byla taková, že jsem byl opravdu finančně na nule, spíš v mínusu. A do toho přišla nabídka z Teekanne, že otevírají sklad v jihočeské Volyni a že nemají nikoho, kdo by ho vedl. A vzpomněli si na mě. Dopadlo to tak, že jsem jejich nabídku přijal a po dobu dvou let pendloval každý týden 350 km ze Zlína do Volyně a zase zpět. Vedle toho samozřejmě dál fungoval Oxalis. V mezičase se rozběhl Vinohradský pavilon a také obchod na Černém mostě. P dvou letech jsem přestěhoval Teekanne k Praze. Nabídli mi tehdy výborné podmínky, ale já se rozhodl po nějaké době poděkovat a vrátit se zpátky čistě jen k budování Oxalisu. A dnes vidím, že jsem udělal dobře. Nikdy jsem si nemyslel, že se sypaným čajem, který v Česku preferuje 15–20 % obyvatel, se dá dosáhnout našich současných prodejních výsledků . Vnímám to jako velký úspěch.  

Kolik máte typů sypaných čajů? Jak je tvoříte?

Na začátku, tím, že jsme čaj překupovali a neměli jsme žádnou laboratoř, to bylo složitější. Bylo tak poměrně složité vytvořit nějakou přidanou hodnotu. Po šesti letech jsme se naučili čaj aromatizovat, přidávat ingredience, prostě vytvořit něco zcela vlastního. Vybudovali jsme vlastní laboratoř, kde jsme implementací několika aromat a ingrediencí schopni vytvořit jedinečnou směs, která je originální a hlavně exportovatelná. Dokážeme totiž vyvážet jen to, co má přidanou hodnotu. Něco, co má své vnitřní tajemství, což představuje know-how firmy. A to je směs různých aromat a ingrediencí, která je jedinečná na celém světě, protože nikdo neví, jaká aromata, v jakém poměru v tom čaji jsou. Dnes máme zhruba 400 takových směsí a dalších 100 je potom pro naše obchodní partnery na míru.

Setkali jste se někdy s pokusy Vaše produkty kopírovat, což se úspěšným stává?

Ano, i my jsme se s tím setkali. A to poměrně nešťastně. V době, kdy jsem pracoval v Teekanne, jsme si v Oxalisu „vypěstoval“ manažera, který měl za to, že za moje peníze posbíral veškeré vědomosti  a v roce 1999 si řekl o podíl ve firmě. Nabídl jsem mu, že se můžeme bavit o vyšším platu či podílu na zisku, ale ne části firmy. Výsledkem toho bylo, že jsme se rozloučili. Bohužel jeho nenapadlo nic jiného, než o víkendech okopírovat veškeré naše receptury a odešel s nimi na Slovensko, aby neporušil konkurenční doložku, kde je prodal našemu jedinému slovenskému partnerovi. Bojovali jsme spolu tři roky. Stálo nás to spoustu nervů a energie. Na druhou stranu nás to velmi posunulo kupředu. V té době jsem totiž hodně procesů zautomatizoval, otevřeli jsme hodně prodejen. A nakonec i ten slovenský partner v bitvě „padnul“.   

Ovlivnila tato zkušenost Váš přístup k výběru spolupracovníků?

Určitě. Důvěra byla narušená a já jsem byl opatrnější. Investovali jsme několik milionů korun do patentů těch nejfrekventovanějších čajů.

Jaké jsou Vaše nejoblíbenější čaje?                      

Pokud se ptáte na nejoblíbenější čaje Petra Zelíka, tak ačkoli nejvíce prodáváme aromatizované čaje, mými nejoblíbenějšími čaji jsou zelené japonské nebo jihokorejské, černé čaje z Indie, některé čínské rarity. Kdybychom se bavili o čajích, které neobsahují teiny, tak mohu vypít bez omezení Rooibos z jižní Afriky.  

A zákazníci mají rádi jaké?

Je tomu přesně naopak. Veřejnost má ráda aromatizované čaje a paradoxně jsou u nás prodávány takové, které s čajovníkem nemají vůbec nic společného. To jsou ovocné čaje. To je fenomén střední Evropy. Naším vůbec nejprodávanějším čajem je „Babiččina zahrádka“.

Dá se říci, že čisté čaje jsou více pro muže a ženy mají raději ty aromatizované?

Do určité míry se to říci dá, ale naším nejprodávanějším aromatizovaným čajem je Earl Grey s bergamotem a ten milují muži. Muži mají rádi čaje s nádechem alkoholu. Například Irish Cream se skotskou whiskey nebo čaje s rumem, ty mají rádi i muži ačkoli jsou aromatizované. Ale v podstatě je to tak, že muži kupují spíše čisté čaje a ženy ty aromatizované.

Kde čaje vyrábíte?

Shodou okolností jsem se ocitl ve Slušovicích, i když odtamtud nepocházím. Pořídili jsme tam budovu, kde je sídlo firmy a kde máme dnes 3600 m2 ploch. Zde probíhá aromatizování čajů, ale i pražení kávy, její balení. Celé to srdce našeho podniku je tam. Stejně tak odtamtud probíhá distribuce, resp. z dalšího skladu v Tečovicích u Otrokovic, kde máme dalších 2400 m2. Prodejny máme ale po celé České republice. V současné době je jich 66. Máme ale také okolo 600 obchodů, kam čaje dodáváme mimo naši vlastní síť.

Kdy Vás napadlo jít cestou franšízy?

Když jsem pracoval pro Teekanne, bylo mým úkolem dostat čaje této značky do obchodních sítí – tedy to byl Julius Meinl, Delvita, Billa nebo Tesco. V polovině 90.let jsem s nákupčími těchto řetězců bojoval doslova o desetihaléře. Když jsem pak založil Oxalis, věděl jsem, že toto mě bavit nebude. Nechtěl jsem narážet na silnou zeď těchto nákupčích. Když jsem opouštěl Teekanne, uvědomil jsem si, že chci a musím vytvořit něco nezávislého, kde si budu moci prodávat sám to, co si řeknu. První zhruba tři roky jsem se trápil. Poté, co vznikly úspěšné prodejny v Praze, napadlo mě, že když se to lidem líbí, mohly by být naše obchody po celém Česku. A tak vznikla myšlenka franšízy. Ze začátku však byla velmi naivní. Tehdy mi stačilo, když ti lidé prodávali náš čaj. Jejich prodejny vypadaly úplně jinak než ty naše. S franšízou to v podstatě nemělo nic společného. Do České asociace franchisingu jsme vstoupili až v roce 2011 a dá se říci, že systém poctivé franšízy děláme opravdu těch posledních sedm let. Původní systém neumělé franšízy jsme vyrušili a jdeme cestou propracovaného franšízového mechanismu. Před dvěma lety jsme se umístili v soutěži Franchisa roku mezi třemi nejlepšími franšízami v České republice. 

Byla tato změna pro franšízanty těžká? Vzpouzeli se?

Všichni měli šanci jít s námi dál a někteří to i udělali. Jak se však celý koncept transformoval, vznikaly spíše nové franšízové pobočky s novými franšízanty.

Jaký vidíte potenciál sítě?

Myslím si, že v České republice je, vzhledem k velikosti trhu, prostor pro 80 prodejen. Ale to už je opravdu maximum. Jak jsem již několikrát zmínil, trh je opravdu malý a bez exportu, který je nějakých 20 % naší produkce, by to nešlo. Mým cílem je vývoz zvýšit na podíl nějakých 35 až 40 %.

Jak si hledáte exportní partnery?

Řada našich exportních partnerů se rekrutovala z lidí, kteří nějakým způsobem působili v České republice a pak se odstěhovali do zahraničí. Například jedna dáma se vdala do Velké Británie, další studovala ve Finsku, nebo jižní Itálii. Náš koncept se jim líbil, chtěly si ho přivézt do svých nových domovů. Exportujeme čaj ale i do Indie, máme Inda v Bombaji, který zřídil e-shop a chce zřizovat prodejny. Indie a Čína se dnes vidí v západní kultuře. Když jsme vystavovali v Singapuru, našli jsme i tam partnera. Vyvážíme i do Malajsie. Naším velkým cílem je Čína. Navíc, v současné době dokončujeme master-franšízový manuál. Máme tedy ambici exportovat celý náš franšízový koncept prodejen prostřednictvím master-franšízanta, který bude v zahraniční síť rozvíjet. Vidíme zájem z Polska a také z Rumunska. S franšízou bychom mohli udělat zase další krok do světa.

Co říkáte na online export? Má ve Vašem konceptu místo?

Jedna věc je e-shop, který provozujeme a dělá nám nějaká 4 % z obratu. Je potřeba si uvědomit, že čaj a káva jsou emoční produkty. Je dobré vidět strukturu čaje, přivonět si, což je pro nás dobré, neboť to přivádí lidi do našich prodejen. E-shop nám tak nekanibalizuje naši prodejní síť. Pro franšízanty jsme vytvořili takový režim, že v případě, kdy si zákazník z jejich teritoria objedná něco na e-shopu, mají z toho provizi. Co se týče e-shopu do zahraničí je EU v tomto ohledu velmi komplikovaná. Máme zde národní státy, různé jazyky. Legislativní rozdíly a jazykové bariéry tento způsob prodeje znesnadňují. Nicméně uvažujeme o zřízení e-shopu v Rakousku, kam se nám dosud nepodařilo proniknout. To však znamená mít všechny popisky produktů v němčině, optimalizovat e-shop pro vyhledávače apod.

Jste firma rodinná, nebo se Vaše rodina nezapojila?

Dva roky se mnou pracoval můj táta. Byla to od něj opravdu velká a nezištná pomoc. Následně jsem deset let ve firmě spolupracoval s manželkou. Přinášeli jsme si však domů ne radosti z  naší práce, ale spíše problémy. A to nebylo dobré. Co se týče další generace, dcera teď dokončila studium na vysoké škole a synovi je 11 let. Moje snaha je přenést firmu do další generace. Budu velmi rád, pokud se to daří. Na druhou stranu jsem střízlivý a nebudu nikoho nutit. Mým úkolem je děti k tomu nasměrovat. 

PARTNEŘI

Logo - Microsoft Logo - DAQUAS Logo - Fortinet Logo - DAIKIN AIRCONDITIONING CENTRAL EUROPE – CZECH REPUBLIC Logo - AUTOCONT Logo - MasterCard Logo - gerlach Logo - Czech Trade Logo - bh securities Logo - nsg morison Logo - JŠK advokátní kancelář Logo - Kopecký - Autosalony Logo - Kopecký - Autosalony Logo - ZÁTIŠÍ GROUP Logo - VINAŘSTVÍ MALÁNÍK – OSIČKA Logo - mediarex Logo - presentigo Logo - blue holiday Logo - DENTALO Logo - PROGRAM H PLUS Logo - ČESKÁ MINCOVNA Logo - Belvec

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Logo - Franchising.cz Logo - Franchising.cz Logo - Svět Průmyslu Logo - BusinessInfo.cz Logo - Reg TV Logo - Trade Logo - Age Logo - Hospodářské noviny Logo - Bonuss.cz Logo - Inpublic Group Logo - A11 Logo - A11 Logo - XANTYPA Logo - LIVE SIGNAL Logo - Business leaders Logo - EPRAVO.CZ
Výsledky 2018