HONZA TOMÁNEK: SPORT JE LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT
Absolvoval legendární devadesátikilometrový závod Vasaloppet i Jizerskou 50, a to i přes svůj handicap. Nyní se chystá jako jediný Evropan do amerického Tennessee bojovat na Mistrovství světa v 70.3 Ironmanu. Jak náročná je příprava a jak se handicapovaným v Česku sportuje? Nejen o tom v rozhovoru mluví sportovec tělem i duší Honza Tománek.
Jaké jsou v České republice podmínky pro sportování handicapovaných?
Tvrdá otázka hned na úvod. No dobrá. Celosvětově se sport handicapovaných profesionalizuje a Česká republika za tímto trendem výrazně zaostává. Struktura organizací zastřešujících výkonnostní sport v ČR je zcela nefunkční a úroveň sportu upadá. Pokud sportovci chtějí být úspěšní, nestačí jim být jen dobří na sportovní scéně, ale musí být dobří i ve sportovním marketingu a pro svou činnost si dokázat vytvořit optimální podmínky včetně zajištění finančních zdrojů. To, že má Česká republika ve světě stále ještě jméno, je zásluhou silných individualit, kteří se dokáží prosadit ve sportu i v marketingu, navzdory mylnému chápání sportu veřejností a spojování s charitou.
Pracujete s řadou handicapovaných, jak těžké je motivovat je ke sportování?
Neřekl bych, že pracuji s řadou handicapovaných. Má lektorská činnost je většinově zaměřená na problematiku vrcholového sportu handicapovaných včetně souvisejících témat. V rámci své sportovní činnosti cítím podporu a zájem okolí, ať už handicapovaných či ne. Uvědomím-li si motivační potenciál mé sportovní činnosti, je to přidaná hodnota, která má smysl. Mimo to mám za sebou několik motivačně-informačních projektů, ale neřekl bych, že hlavním cílem je motivovat handicapované ke sportu.
Na co je při motivaci třeba klást důraz?
Rozhodujícím momentem je získání nadhledu a uvědomění si přítomnosti. Ohlížením se do minulosti již nic nezískáte, a přesto to mnoho lidí dělá. Druhým extrémem je, dle mého názoru, útěk do budoucnosti a domýšlení různých scénářů. Lidé jsou živí, ale nežijí! Jen přemýšlí nad tím, co by, kdyby. Jaksi se vytrácí přítomný okamžik prožitku a možnost skutečně něco udělat!
Se svými přednáškami objíždíte celou republiku. Jaká témata publikum nejvíce zajímají?
Jako lektor dlouhodobě spolupracuji s několika vysokými školami. Zpravidla diskutujeme problematiku vrcholového sportu a souvisejících témat, ale každé publikum je jiné. V rámci volné diskuze se bavíme o čemkoli. Někdy do detailů řešíme trénink a výživu, jindy osobní život. Právě tato pestrost mě na tom baví. Absolutním protipólem seriózní přednášky na univerzitě je třeba beseda v mateřské školce. Pro mnohé děti je to první setkání s handicapem a vážnost této situace si uvědomuji. Mnoho dospělých má předsudky, děti ne! Proto je dobré s nimi pracovat a naučit je brát handicap jako zcela normální záležitost. Často jsem překvapen, jak malé děti komplexně uvažují. Oproti tomu třeba studenti na lékařské fakultě mají teoretické základy problematiky spinálních handicapů, ale o praktickém využití nabytých informací nepřemýšlí a na rozdíl od dětí jim mnohdy unikají souvislosti a bojí se zeptat.
Handcycling, triathlon, XC skiing. Tomu všemu se věnujete. Co je ale Vašemu srdci nejbližší, dá-li se to takto říci?
Handcyclingem to všechno začalo, ale postupem času přibyl triatlon a běžecké lyžování. Tři sporty na vrcholové úrovni paralelně zvládat nešly. Mému srdci je nejbližší triatlon a běžky. V handcyclingu jsem toho již hodně dokázal a výkonnostně stagnoval, potřeboval jsem něco nového. Nové výzvy, nové cíle. Handcycling byl už jen o vítězstvích nebo prohrách, nic mezi tím. Triatlon byl o tom posouvat své možnosti a sám sebe dál, nešlo jen o ego a vítězství. Běžky pro mě znamenají totéž co triatlon. Možnost jít na doraz a poznat sám sebe a své možnosti.
Máte za sebou řadu závodů. Který byste označil za ten nejtěžší?
Jednoznačně Vasaloppet 90, legendární běžkařskou klasiku ve Švédsku. Je to pravděpodobně nejnáročnější kontinentální závod vůbec a už jen fakt postavit se na start, nebo v mém případě posadit se na sledgi, je pro mě obrovskou satisfakcí a motivací pro ostatní závodníky. Vasaloppet byl tím nejnáročnějším a současně i tím nejemotivnějším, co jsem kdy zažil. Na trati jsem viděl slzy štěstí, bolesti i zklamání. Nezlomnou sílu vůle a jedinečné výrazy tváří dokončivších.
Jakých svých sportovních úspěchů si nejvíce ceníte?
Nejvíce si cením toho, že jsem se po úraze vrátil ke sportu a defacto jsem pokračoval tam, kde jsem skončil. Sport mě provází celým životem a úraz nic nezměnil. Je to láska na celý život. Ve sportovní kariéře toho mám za sebou hodně, ale nejvíc je opravdu dokončený Vasaloppet 90, Jizerská 50. Z triatlonů si cením všech dokončených 70.3 Ironmanů a nově i bronzu ze Světového poháru ITU World Cup.
Jak náročná je příprava na jednotlivé závody?
Příprava na jednotlivé závody se liší a náročnost nejde jednoduše zobjektivnit. Má současná sportovní činnost vychází z několikaletého systematického tréninku. Příprava na jednotlivé akce probíhá samozřejmě v rovině tréninkové specializace, ale také taktické přípravě, která zahrnuje seznamování se s tratí, klimatickými vlivy, konkurencí atp. Pokud uvedu konkrétní příklad, tak nyní se připravuji na Mistrovství světa v 70.3 Ironmanu v Tennessee, kam jsem se nominoval jako jediný Evropan. V současné době trénuji tři dny dvoufázově, volno a znovu. Kombinuji cyklistické, běžecké a plavecké tréninky v poměru 3:2:1 na jeden třídenní cyklus a paralelně s vrcholovým tréninkem řeším logistiku a financování akce. Po příletu do Tennessee budu najíždět jednotlivé tratě a týden před startem se budu připravovat v místě závodu tak, abych mohl naplnit svá očekávání.
Jaké závody Vás v nejbližší době čekají?
Nyní veškerou pozornost upínám jediným směrem, kterým je zmiňované Mistrovství světa a ambice na získání mistrovského titulu. Tento závod bude tečkou za letošní dlouhou, náročnou, ale velmi úspěšnou sezónou, během které se mi podařilo splnit si několik sportovních snů a několikrát posunout hranici možného.
Další články
Oficiální partner
Odborný garant
Zakladatel
Partneři
Partner slavnostního vyhlášení
Dodavatelé
Mediální partneři
