Loading...

2N TELEKOMUNIKACE: Z garáže do 120 zemí světa

01.06.2018

Miroslav Hofmann vybudoval na začátku 90. let největší telekomunikační společnost v Česku - 2N Telekomunikace. Po 25 letech fungování ji prodal a dnes seznamuje mladé lidi, studenty středních škol se světem podnikání. O tom, co ho k tomu vedlo, jsme si povídali na klubovém setkání Ocenění Českých Lídrů.

Jaké byly počátky společnosti 2N Telekomunikace, když jste firmu budoval tzv. z garáže?

Zkusím Vám na otázku odpovědět, možná si na tu dobu před 25 lety vzpomenu. Podnikání je podle mého soudu stav mysli, je to něco, co se nedá někomu nařídit. Buď se to stane, nebo ne. Mně se přihodilo to, že jsem ve svých 12 letech byl okouzlen několika věcmi, zejména knihami. Myslím, že každý zná například kapitána Nema. Knihou, které mne asi nejvíce v pozdější době inspirovala, co se týče vedení firmy, byly Úvahy a projevy pana Tomáše Bati. Od něj jsem čerpal moudra například o tom, jak motivovat své zaměstnance.

Kdo je vlastně Miroslav Hoffman?

To je dobrá otázka. Dovolte mi, abych se představil – jsem Mirek Hoffman a jsem domácí kutil. Nejsem profesor, nemám vysokou školu, nejsem vzděláním hodný toho, abych se považoval za úspěšného podnikatele v tom střihu, který se možná udává – tedy, že je potřeba vystudovat ty správné školy. Moje škola bylo to, že jsem byl neustále zvídavý k tomu, co mě bavilo. Dnes, když chodím po školách s projektem „Můžeš podnikat“ a vyprávíme mladým studentům své příběhy, říkáme jim v podstatě dokola to samé – „Dělejte to, co vás baví“. To je podle mého soudu jediný dobrý návod ne na byznys, ale na to tvořit. Byl jsem vždycky rád, když jsem mohl něco tvořit. A ty peníze potom přišly. Pro mě se byznys rovná tomu, něco užitečného tvořit. Touha něco tvořit mi zůstala i v momentě, kdy jsem nastoupil do práce. Projevovala se tak, že jsem ze zaměstnání utíkal rovnou do té pověstné garáže v ulici Na Nivách.

Kde se vzal název 2N Telekomunikace?

Přiznávám, že to jméno vzniklo z nedostatku fantazie, prostě 2N – jako Na Nivách. Bylo to v době, kdy jsme cítili, že je potřeba ten náš spolek už nějak pojmenovat. V době, kdy jsme měli před první výstavou prvního československého počítače. Než jsme ke jménu došli, bylo v té garáži několik dalších domácích kutilů, kteří tvořili. Já jsem tvořil mixážní pulty, kolegové vydávali časopis, nebo pořádali divadlo hudby na kolečkách.

To byla taková „všehochuť“…

Náš spolek byl pod společenskou organizací, jinak to tehdy nešlo. Měli jsme v té době, v 80. letech, jeden účet, jedno razítko a bylo nás tam asi 10 skupin takových „kutilů“. Nakonec jsme se museli naučit hospodařit každý na tom svém písečku. To mi dalo takový dobrý základ do pozdější doby, kdy bylo třeba firmu členit na jednotlivé divize. Pomohlo mi to uvědomit si, že jednotlivé divize musí předávat hotový produkt, který je někdo ochoten koupit. I v rámci té firmy. To vedlo k nutnosti vytvářet produkty s opravdovou hodnotou.

Jak si to máme představit?

Pokud například není někdo v té firmě ochoten za rozumnou cenu koupit produkt divize marketingu a jít s ním například na výstavu, tak ten marketing nedělá dobrou práci a obchodní oddělení tak mělo právo si marketingové materiály nakoupit jinde. Díky tomu jsme se dostali ke způsobu přemýšlení lidí uvnitř firmy, našich zaměstnanců, kteří o sobě prohlašovali, že jsou v podstatě podnikateli uvnitř firmy. Někdy to vedlo ke kuriózním věcem, které byly v mnoha případech úžasné – museli jsme neustále vytvářet tlak na naše zaměstnance, protože oni to chtěli a měli k tomu ekonomický stimul.

Vy jste se však v začátcích chodil inspirovat do školy…

V době, kdy jsem chodil do zaměstnání, mě dost lákalo dělat i něco jiného. Takže jsem chodil do Dejvic na chemicko-technologickou školu – ne jako žák, ale jako takový „přikecávač“. Někdo mě tam seznámil s lidmi, kteří byli desetkrát chytřejší než já a já se jich stále ptal, co dělají – a zajímalo mě to. Ve chvíli, kdy oni chtěli jít na výstavu s nějakým geniálním přístrojem, zeptal jsem se jich, zda by nebylo lepší, kdyby byl ovládaný nějakým počítačem. To je zaujalo, přišlo jim to jako dobrý nápad a rovnou se zeptali, zda bych to dokázal. V tom momentě se mi podlomila kolena. Tehdy jsem to samozřejmě nedokázal, ale moji kolegové ano. Na strojírenském veletrhu tak byl představen onen geniální přístroj řízený počítačem, který se následně vyvážel do celého světa. Analyzoval rtuť v životním prostředí. My jsme pak v garáži sériově vyráběli tu elektroniku, ale oni do toho dodávali ono know-how. Možná, že jsem způsobil vznik prvního počítačem řízeného nalyzátoru rtuti v Československu. Ale to nechci tvrdit. Co však vím určitě, když jsme pak jezdili do Slušovic, které tehdy byly takovou Mekkou, kde se dalo podnikání pozorovat, vždy jsem obhlížel možnosti, kde bychom mohli naše znalosti s vývojem elektroniky uplatnit.

Jak se Vám to dařilo?

Tenkrát jsme uměli, ač stále v garáži, dělat elektroniku velmi rychle. Zjistili jsme, že ve Slušovicích již mají ve výrobě zakázku sérii 40 tisíc 8bitových počítačů pro školství. Přišli jsme tehdy do výroby, mluvíme o 80. letech, a zeptali se, zda by podle nich nebylo lepší se zaměřit spíš na 16bitové. Oni se nad tím zamysleli, ale řekli nám, že výroba je už zavedená. Uplynul však měsíc a přišel nám ze Slušovic dotaz s tím, zda bychom pro ně ty 16bitové počítače nevyvinuli. Potřebovali to však velmi rychle – aby to mohlo za čtyři měsíce jít rovnou do výroby.

To byl „šibeniční“ termín…

Ano, nám se opět podlomila kolena, ale už jsme nemohli říci, že to neumíme. Dali jsme dohromady tým, který to za čtyři měsíce dovedl až na výrobní linky. Naučili jsme se, jak to osazovací automaty vlastně dělají a jak se mají podklady pro linky správně připravit. Vznikla tak výroba počítačů IBM PC Standardů. Vyrobilo se jich asi dva tisíce kusů. V některých věcech byly i unikátní, protože to byl de facto i síťový terminál, který byl napojitelný v učebnách na servery.

Jaká byla situace po roce 1989 a na začátku 90. let?

Když se to rozpadlo, myslím tím to politické zřízení, které tady bylo, měli jsme dost zkušeností v poměrně úzkém oboru. Bylo tedy třeba najít ty, kdo chtějí vyvinout elektroniku. Neuměli jsme jí prodávat, nevěděli jsme sami, co bychom měli vyvíjet – to vždycky řekl zákazník. V té garáži se tedy stalo to, že jsme byli nezaměstnaní. Stáli jsme tak před důležitým rozhodnutím, co budeme dělat. Já osobně jsme už musel živit rodinu a legrace to nebyla. Shodou náhod jsme viděli, že v naší skupině, kde byli další kolegové, kteří něco tvořili, vznikl meziobor. A právě meziobor považuji za velkého hybatele každého podnikání. Vždy, když se spojí dva obory, vznikne něco nového. Výsledkem toho našeho mezioborového spojení byla uživatelsky příjemná telefonní ústředna ATEUS 280 pro malé firmy. Tím jsme vyřešili „problém“, co budeme dělat, ale otázkou stále zůstávalo, jak to budeme dělat. Měli jsme vyvinutý první kus, o kterém jsme věděli, že ho dokážeme vyrobit, ale rozhodně jsme nevěděli, komu ho prodat a jak. To jsme se dost rychle museli naučit.

Povídejte, jak jste se to naučili?

Pán Bůh nás měl asi rád, takže jsme se to naučili opravdu rychle. Od té chvíle se nám začalo dařit. První rok jsme ústředen vyrobili kolem dvou tisíc, šlo o zakázky v celkovém objemu asi 20 milionů korun, které jsme realizovali s týmem několika lidí. Došlo nám, že bude dobré se soustředit do jednoho místa – do té doby jsme měli po Praze několik „provozoven“, kde jsme pracovali. V roce 1994 jsme se rozhodli a koupili malou fabriku od Chirany. Půjčili jsme si na to milion dolarů, což byl můj pozitivní omyl, protože nebyl v dolarech, ale ve skutečnosti v japonských jenech. Což byla velká výhoda při následném splácení úvěru – místo 18 % byl úrok 8%.

Jak se takový pozitivní omyl přihodí?

Šel jsem tehdy do Komerční banky, představil jsem jim projekt rekonstrukce areálu, který se jim velmi líbil. Poradili nám, ať se obrátíme na Českou národní banku, kde tehdy měli úvěrovou linku zaměřenou na Japonsko a druhou na americké hypotéky. Srovnal jsem si, zda je mi bližší japonská nebo americká technologie a zvolil jsem japonskou. V České národní bance nám řekli, že je to dobrý nápad a že jsme první, kdo se o ni zajímá a že to s námi zkusí. To byla cesta k tomu, že jsme v roce 1997 přežili pohromu úroků, které tehdy zlikvidovaly řadu firem.

Jaká je současnost 2N Telekomunikace?

V loňském roce jsme dosáhli miliardového obratu a momentálně máme téměř 300 zaměstnanců. Vrátím se ale ještě do historie, v roce 1998 jsme se rozhodli, že by bylo dobré areál spravovat mimo společnost 2N Telekomunikace, která vznikla v roce 1991. Založili jsme tedy 2N spol. s.r.o., dnes se jmenuje Park Atrium, která se stará o další rozvoj toho areálu, který je vyčleněn zejména pro 2N Telekomunikace.

Jak jste si vybírali vaše obchodní partnery v zahraničí? Kde jste je potkávali?

Bylo to různé. Většinou se tak dělo po zralé úvaze těchto partnerů. Často na nás kladli svoje požadavky a my jsme se snažili jim vyhovět. Pro řadu z nich nebylo obchodování s našimi produkty hlavním byznysem, výjimkou byl například náš obchodní partner v Itálii. Do zahraničí jsme samozřejmě nešli hned. Od roku 1991 do roku 1998 jsme fungovali jenom na tuzemském trhu, když nepočítám Slovensko. A najednou nám bylo těsno. Se společníky, kterým samozřejmě vděčím za to, že se nám povedlo naši firmu vybudovat a dosáhnout úspěchů, jakých jsme dosáhli – zejména díky našemu rozličnému naturelu, jsme se pohádali, kam dál. Na tuzemském trhu jsme v oboru telefonních ústředen zabírali 17 procent trhu. Věděli jsme, že velcí mezinárodní konkurenti nám již více toho koláče nedají. Další růst z 200 milionů na vysněnou miliardu tak nemohl vzniknout na českém trhu.

Rozhodli jste se tedy expandovat do zahraničí…

Ano, vydali jsme se na veletrh CEBIT. Prezentovali jsme tam naše ústředny a čekali jsme, kdo přijde. A ono nic – to, co jsme tam nabízeli, nikoho nezajímalo. Naštěstí jsme měli v sobě tu sílu, jít za potenciálními zákazníky a zeptat se jich napřímo: „Co byste vlastně potřebovali?“. Reakce jednoho z nich byla taková, že to, co jsme nabízeli, nepotřebuje, ale kdybychom dokázali vymyslet GSM bránu, díky níž by ušetřil na poplatcích mobilním operátorům, to by ho zajímalo. Za dva měsíce jsme za ním přijeli a ukázali mu hotový produkt sestavený podle jeho specifikací. A pak začalo dohadování o ceně. Díky tomu jsme pochopili, že všude po světě, kde jsou rozdíly mezi tarify za mobilní volání a voláním na pevnou linku, je potenciál pro naše produkty. Tato příležitost zde byla, dokud regulátoři trhu tento rozdíl drželi. V té době jsme byli se svými produkty ve 120 zemích světa. 

Ale to není tak dávno, že?

Pravda, ty rozdíly zde byly ještě dva roky nazpátek. Následně jsme si pak řízeně stanovili pár atributů, kterými jsme se řídili. Ze začátku jsme totiž podlehli tomu, že jsme měli 70 typů výrobků z různých segmentů. Začalo mi být jasné, že nemůžeme být dobří ve všech těchto segmentech. Například výroba ústředen zaniká, celosvětově.

Jak jste se s tím vypořádali?

Jedním z výrobků, které nás dnes živí, jsou dveřní komunikátory. Na samém začátku to vypadalo, že v nich není žádný potenciál. Nebýt toho, že jsme v roce 2007 získali ocenění, že jsme první na světě do tohoto výrobku zavedli internetové rozhraní – že se netelefonuje po drátech, ale prostřednictvím internet protokolu, což otevírá mnoho možností, nenapadlo by nás, že ten potenciál tam je. Otázkou, kterou jsme tak museli řešit, bylo, jak ho využít. Protože jsem měl tu možnost, říkal jsem svým tehdejších dvěma stovkám zaměstnanců, že jestli má ta firma nějakou hodnotu, pak jsou to oni. To není v technologiích, ale v tom, jaký máme intelektuální potenciál, jak jsme schopní vymyslet něco nového a jít s tím do světa, vysvětlit našim zákazníkům, v čem jsme lepší než konkurence. A oni tomu rozuměli, akorát čekali na naše rozhodnutí, na co se zaměřit. Ve chvíli, kdy jsme toto rozhodnutí udělali, jsme se mohli s našimi GSM bránami stáhnout z těch 120 zemí. Důležité bylo taky uvědomit si, kdo je náš zákazník.

Firmu jste po 25 letech prodal…

Ano, to je dokončení našeho příběhu. Dosáhli jsme něčeho, co jsme nečekali – 120 zemí, různá ocenění, sebevědomí lidé, kteří byli a jsou hrdí na to, že pracovali v 2N Telekomunikace. Pro mnohé z nich to bylo první zaměstnání po škole, které je vyneslo do světa. Mohli se bavit s autoritami, mohli se bavit se zákazníky, kteří byli ochotní zaplatit za náš produkt, na kterém se podíleli. To je úžasná možnost. Po 25 letech jsem tak stál před volbou, zda pokračovat dál, i když jsem si nebyl jist, zda mohu firmě ještě nabídnout něco víc, navíc jsme byli se společníkem poměrně unavení. Shodli jsme se na tom, že po 25 letech nebude žádná ostuda, když vyhlásíme, že hledáme partnera, který by v našem byznysu pokračoval dál, ale bude mít etickou přidanou hodnotu. Na tom jsme trvali, chtěli jsme, aby nový partner vedl tu intelektuální hodnotu dál do světa. Napoprvé se nám to nepovedlo. V roce 2013 jsme dostali špatné nabídky, takže jsme od prodeje ustoupili. K prodeji došlo v roce 2016. To však pro mě nebyl konec podnikání, od té doby jsem založil čtyři nové firmy – dvě jsou technologické (jedna, Jetty Robot, vyrábí roboty a vyváží je do světa a druhá, Jetty Vision, dělá průmyslové vidění) a dvě jsou takové developerské.

Bavíme se tady o lídrech. Jak by podle Vás měl takový český lídr vypadat? Jakým jste se snažil být Vy lídrem?

To je dobrá otázka – firmy dnes posílá ke dnu nedostatek cash a vizí. Musím na rovinu říci, že jsem byl mizerný lídr. Ještě dnes moji kolegové popisují, jak jsem chodil k jejich stolům, kopal jsem jim do jejich pracoviště a křičel na ně: „Jestli mi budeš vykládat, že to nejde, tak to opravdu nepůjde. Protože tomu uvěříš.“ Pak se to postupně vyvíjelo až do situací, kdy jsem pochopil, že tím nejhodnotnějším ve firmě jsou právě ti lidé a že bych jim měl rozumět. Často jsem se choval ke všem stejně, neviděl jsem mezi jednotlivými lidmi rozdíl. Změnilo se to v momentě, kdy šly moje děti do školy. Když jsem je tam doprovázel, zjistil jsem, že ti učitelé se snaží, ale že tam není vše v pořádku. A proto, že jsem v učiteli viděl svým způsobem lídra, rozhodl jsem se to změnit. Tak vznikl za pomoci odborníků jeden z projektů zaměřený na emoční rozvoj osobnosti, který během dvou let navštívilo 5600 učitelů. Z toho se podařilo získat 20 lektorů, některým učitelům jsme podle jejich slov změnili život. Univerzální návod na to, jak být lídrem pro mě neexistuje. Myslím si, že by měl mít možnost, a hlavně schopnost motivovat lidi. Výsadou lídra je mít víru. Mým úkolem jako lídra je vysvětlit lidem kolem mě, proč je má víra taková, jaká je, kam díky ní směřujeme.

Vy jste se stal lídrem i pro mladou generaci. Říkáte jim, že mohou podnikat. Jak vznikl tento projekt?

Vznikl tak, že jsme s kolegou Jaroslavem Řasou vyrazili do Zlína, kde jsme měli možnost se potkat s absolventy „Baťovy školy práce“. Ve chvíli, kdy jsme viděli jejich tváře a dozvěděli se o jejich příbězích, řekli jsme si, že odtamtud nemůžeme odjet jen tak. Sedli jsme si do kavárny a začali přicházet s nápady. Říkali jsme, že je potřeba digitalizovat archiv, vydat knihu – návod na zakládání „baťovských měst“, rozhodli jsme se je i natočit – na YouTube najdete dokument „Češi na špici“, který mapoval motivaci 12 lidí, kteří vyrazili budovat „baťovská města“. Najdeme tam odpovědi na to, proč se rozhodli vydat touto cestou a jak jimi zakládané fabriky fungovaly. Potom přišlo uvědomění si, že se stále díváme dozadu – archiv, kniha, vzpomínky. A mně to bylo líto. Došlo mi, že máme možnost tyto zkušenosti a nadšení předávat a nabídnout mladým lidem na středních školách, které je mají připravit na život – na život v podnikání. Pár se nás tedy sebralo a vyrazili jsme přímo za nimi do škol, kde nás přijali. My jsme si před ně stoupli a říkali jim, jak podnikání vypadá v reálu. Řekli jsme jim, že se do toho mohou pustit i oni. Nemusí hned, ale mají tu možnost a mohou jí využít.

PARTNEŘI

Logo - Microsoft Logo - DAQUAS Logo - Fortinet Logo - DAIKIN AIRCONDITIONING CENTRAL EUROPE – CZECH REPUBLIC Logo - AUTOCONT Logo - MasterCard Logo - gerlach Logo - Czech Trade Logo - bh securities Logo - nsg morison Logo - JŠK advokátní kancelář Logo - Kopecký - Autosalony Logo - Kopecký - Autosalony Logo - ZÁTIŠÍ GROUP Logo - VINAŘSTVÍ MALÁNÍK – OSIČKA Logo - mediarex Logo - presentigo Logo - blue holiday Logo - DENTALO Logo - PROGRAM H PLUS Logo - ČESKÁ MINCOVNA Logo - Belvec

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

Logo - Franchising.cz Logo - Franchising.cz Logo - Svět Průmyslu Logo - BusinessInfo.cz Logo - Reg TV Logo - Trade Logo - Age Logo - Hospodářské noviny Logo - Bonuss.cz Logo - Inpublic Group Logo - A11 Logo - A11 Logo - XANTYPA Logo - LIVE SIGNAL Logo - Business leaders Logo - EPRAVO.CZ